Deník

Chtěli byste bydlet tady?

14. prosince 2016 v 16:05 | Čarodějka
Chtěli byste bydlet v Sýrii?
V celé Evropě probíhá již přes rok uprchlická krize a debata o ní. Česká republika se staví k problému tak, že nás se to netýká, my nikoho k nám nezveme a na jednoho muslima, který přišel do Čech jsou dvě demonstrace proti muslimům.

Zkuste se však zamyslet nadd tím, jak byste se chovali vy. Představte si, že Praha je skoro srovnaná díky náletům se zemí. Města rozbombardovaná, žádné jídlo, voda, pouze nepřestálé nálety a padající bomby. Pomoc je v nedohlednu.
Co byste udělali? Byli byste hrdí a růstali i pes riziko, že bomby vás zabijí, že vám někdo podřízne krk?
Osobně bych sbalila kufr a snažila se prchat co nejdál z válečné oblasti. Větší riziko smrti, než zůstat ve válečné zóně neexistuje.

Podívejte se na fotografii y Aleppa, která byla zvežejněna na aktualne.cz a jejim zdrojem je agentura Reuters.

Samozřejmě s sebou nese uprchlická krize i stinné stránky. Ne všichni jsou bezúhonní a pracovití občanné.
Za obávané zvýšení kriminality však nemůžete vinit všechny lidi, kteří prchají před válkou.
Problém je na naší straně a na straně našich politiků. Pokud tajná služba a ochranné složky včetně politiků budou plnit svoji funkci, tak se nám nemůže stát, že se kriminalita zvýší jen díky přistěhovalcům ze Sýrie.

Zkuste více zapřemýšlet nad tím, co byste udělali vy, když by vám nad hlavami létaly ruské a americké bombardéry, když byste viděli zemřít své spolužáky a příbuzné, když byste neměli co jíst a kde bydlet.

Nezaslouží si lidé v Syrii pomoc?

O 12 kilo lehčí bez drilu v posilovně

27. května 2016 v 11:14 | Čarodějka
Tak jsem již o 12 kilo lehčí. Moje kolena jsou moc ráda, přestala mě totiž bolet.
Permanentku do posilovny jsem po příjezdu z kurzu spiralní stabilizace zrušila, protože jsem tam stejně nechodila a už cvicim od velikonoc doma jen s lanem.
Tadz sem bohužel dlouho nebyla s důvodu vyhřezlé ploténky. Nedokázala jsem sedět u počítače. Ještě mi stále dělá trochu potíže sedět každý den 8 hodin v práci.

Ale zpět k ébytku váhy. Přesvědčila jsem se, že šaškováním v posilovnách a na aerobicích fakt člověk nezhubne. možná tak jedno kilo nebo dvě. Důležité je, co jíte. S novým jídelníčem jsem se zžila bez problémů. Obsahuje totiž hožkou čokoládu, kterou si v měnším množství dopřávám každý den:-)
Jediný pohyb, co tělu dělá moc dobře je procházka a spirální stabilizace.
Zbytek je pro tělo destruktivní a stresující.

Jak jsem zhubla 7,5 kg

23. února 2016 v 16:18 | Čarodějka
Důvodem k mému hubnutí nebylo abych vypadala jako modelka z titulní stránky Vogue, ale bolesti v kolenou. Lékaři vám přímo do očí neřeknou, že snížením hmotnosti Vás budou kolena bolet méně. Proč také. Nemuseli by vám předepisovat drahé léky a faurmaceutický průmysl by méně vydělával.
Představte si, o kolik méně léků proti bolesti, překyselení žaludku, antibiotik a všech ostatních skupin léčiv by se prodalo, kdyby se lidé lépe stravovali. A o kolik méně by vydělal potravinářský průmysl, kdyby lidé řekli stop všem šmejdům a vařili vše od základu aby se cítili zdrávi.
A jaký byl výsledek toho, že jsem zhubla? Nebolí mě kolena, běhám bez bolesti v kyčlích a cítím se lépe. Fyzioterapeutka je překvapená, že mě kolena přestala bolet aniž bych dokončila tréning a vybudovala potřebné svaly. Ale je to tak. Zkuste jít se 7 kilovou činkou v ruce 2 hodiny a co pak celý den, či týden. A přesně to jsem dělala. Hubnutí při problémech s pohybovým aparátem je jen pro lidi, kteří mají nějakou nadváhu. Pro člověka jehož BMI je 25 a méně není hubnutí alternativou léčby.
O dietách a stravovacích doporučeních jsem toho přečetla hodně.Čtení o zdraví, medicinských výzkumech a všeho sovisející s fungováním těla mám jako koníčka a k tomu jako bonus lásku k vaření. A tak jsem se rozhodla sestavit si optimální dietu pro mé vlastní tělo sama.
Jsem odpůrcem diet typu: málo sacharidů, ale hodně tuku, 5+2 , ketonová dieta, vajíčková dieta,…a všech ostatních jednotvárných diet, jejichž důsledkem po zhubnutí znovu přiberete a některé z nich jsou zdraví škodlivé.
A tady je několik opěrných bodů mého stravování:
Snížení kolhydrátů (uhlovodanů) a sacharidů - hlavně v podobě cukru a mouky.
Žádný alkohol
Zákaz obědů v jídelnách a restauracích (nosit si své jídlo)
Co nejvíce čerstvé a syrové stravy - zelenina, ovoce
Dostatek proteinu v podobě libového kuřecího, králičího, zvěřiny a hovězího masa a v podobě vajec či tvarohu - max 100 g na porci
Dostatek magnézia, které je důležitou výživou našich svalů. Je obsažené mj v syrové brokolici, sušených meruňkách
Dostatek Kalcia a vitamínu D. Nezapoměňte, že vitamín D je nosičem kalcia. Bez něj tělo nedokáže Kalcium zpracovat. Najdete ho v rybím tuku.
Dostanek ostatních minerálů a vitamínů.
Žádné uzeniny - salámy, šunky, paštiky, uzené maso
Žádné obiloviny a výrobky z nich (těstoviny, chléb, buchty, zásmažky, knedle)
Brambory a rýži velice omezeně. (já si dám ca 1 bramboru týdně a rýži tak max 100 gramů jednou za 14 dní)
Žádný rafinovaný cukr - bonbóny, cukr do kávy
Dále myslím take na poměr zásadotvorné a kyselinotvorné stravy. Nikdo mě nepřesvědčí , že švédská dieta LCHF, která je založena na nízkém obsahu kolhydrátů a vysokém poměru tuků, je zdravá z dlouhodobého hlediska. Prakticky jedinou zásadou tohoto stravováním souhlasím - omezený počet kolhydrátů a vyřazení pšeničných výrobků. Četla jsem I komentáře lidí, že si dávají kokosový tuk do ranní kávy, protože uvěžili marketingovému triku, že kokosový tuk je všelék a že ho musí jíst nejlépe po vagónech. Bohužel na tuto dietu I pár jedinců doplatilo v podobě žaludečních a ledvinových kamenů. Někteří ji však chválí, jak je úžasné se takto stravovat po celý život, že zmizely jejich potíže, zlepšily se hodnoty hladiny cukru a cholesterolu. Tato dieta mi však přijde dost podobná tzv ketonové dietě, která je velice efektivní při hubnutí, nicméně z dlouhodobého hlediska škodlivá
I když nejsem lékař ani diplomovaný výživový poradce, tak si myslím, že z dlouhodobého hlediska je nejlepší strava rozmanitá a vyvážená.
LCHF a ketonové diety jsou pro zdraví z mého pohledu lajka nebezpečné. Stačí použít mozek sedláka.
PH těla je ca 7,3, což je mírně zásadité. Vše, co do těla uložíme se musí přeměnit na optimální PH 7,3.
Pokud se budete stravovat potravinami, které jsou převážně kyselinotvorné, tak si můžete přivodit vážné zdravotní problemy. Dojde totiž následkem k přetížení ledvin a močových cest, které musí z těla pžebxtečné kyseliny vyloučit.
Do kyselinotvorných potravin patří například maso, vejce, mléčné výrobky, luštěniny, sušené ovoce, cukr, obiloviny
Do zásadotvorných patří čerstvá zelenina a ovoce. Nejzásadovější je limetka.
A teď když toto víte, tak si můžete sestavit vyvážený jídelníček a v životě vás nenapadne držet dietz tzpu LCHF, kde je příjem kyselinotvorných potravin vyšší než zásadotvorných.

Příští rok na mistrovství

20. ledna 2016 v 16:38 | Čarodějka
Poslední dva víkendy jsem se opět postavila na brusle a když vidím, jak bruslí malé děti, tak jsem tak na úrovni asi 6 leté holčičky, která chodí do krasobruslení. I když možná ani to ne:-)

A tak jsem se rozhodla, že začnu pořádně trénovat, abych mohla příští rok zářit na Mistrovství světa v krasobruselní. Dokonce už i český dres na to mám. Sice hokejový, ale to nevadi:-)
Už se těším na zlato co vyhraji a na horu plyšáků od fanoušků.

Evropo co se děje

10. září 2015 v 13:55 | Čarodějka
Evropo, co se s tebou děje?
V názvu máš Evropska unie a unie znamená spojenectví a ty se akorát hádáš jako stará mrzutá bába, které někdo stoupnul na kuří oko.
Z politických "korektních" debat a spousty korektních i na druhou stranu rasistických článků je mi zle.
Přitom je důležité se přestat hádat a začít něco konat. Ne kařdý zvlášť, ale všichni dohromady. Jen tak budeme silní.

Fakt je, že v Sýrii je válka a že IS a Boko Haram řádí i jinde na Africkém kontinentu.
Toto je klíčový problém, ne imigranti.
Vynakládání miliard na starost o imigranty a stavbu hraničních zdí je zbytečné. Investujte a pomožte těm, kteří se snaží denně bojovat a zničit teroristy, jejichž skupiny jsou i v Evropě a jsou schopni zničit celou Evropu.

Chlapci utíkající před vojnou ať se o sebe postarají sami. Ti nechtějí bojovat za svoji zem. Mají strach a já to chápu. Ale pokud svět neposkytne pomoc přímo v ději válečného konfliktu, tak nejen imigrantů, ale i mrtvých bude přibývat.

Naše pomoc musí být efektivní.

Přijímání azylantů ze země válečného konfliktu ano, ale přednostně, ženy, dětí, nemocné a starce. Mladí muži v produktivním věku by měli bojovat za svoji zemi a nenechávat tam bojovat chudé ženy, které nemají peníze na zaplacení pašeráků. Ekonomické běžence pošlete zpět. Lepší život je fajn, ale Evropa není dojná kráva.

A jen tak na okraj, na Zemi jsou i jiné kontinenty, které by mohly pomoci.

Barviva ve všem

14. dubna 2015 v 18:53 | Čarodějka
Už dlouho si říkám k čemu je barevný jar na nádobí, šampón, mýdlo etc.
Jsou to přeci jen čistící prostředky, kde barva nemá žádné opodstatnění. Červený jar neumyje nádobí lépe než zelený anebo bezbarvý.

Již před nějakou dobou jsem přestala kupovat navoněné čistící prostředky zářicími všemi barvami. A výsledek? Nádobí je stejně čisté - jen se v jeho pórech neusazují zbytky barev a parfémů. Na ostatní ůklid používám přirodní čistíci prostředek, který není dobarvován a je efektivnější než všechny "svalnaté" uklízecí prostředky z ropy.

Udělaly se mi lupy a příroda nepomohla. Tak jsem sáhla v lékarně po léčivém šamponu proti lupům. A A hle co tam stojí:

Neužívejte pokud jste alergičtí na jeho složky. Obzvláště na barvivo azorubin E122.
A teď mi někdo vysvětlete k čemu dala farmaucetická firma jedovaté barvivo do šamponu, který má léčit??? Vždyť u šamponu proti lupům je uplně šuma fuk, jestli je bílej, hnědej nebo růžovej. Nehledě na to, že lahvička je neprůhledná.

Nebylo by lepší používat barvy pouze tam, kde mají opravdu smysl?
například v interiéru či na oblečení?
Šampon přeci spláchneme z vlasů a není vidět, tedy pokud se nejedná o barvící šampon.

Ať žije svět jedů a chemie. Dobrovolně si zanášíme těli sajrajtem a ůspěsně likvidujeme planetu.

Skrytá reklama v komentářích

13. dubna 2015 v 9:33 | Čarodějka
Dobré ráno

Posledních pár dní se mi nějak rozmohly komentáře, které dělají reklamu na nějaké internetové obchody.
ráda bych tímto článkem sdělila jejich pisatelům, že všechny tyto komentáře budou smazány a že jsou na mém blogu nežádoucí. Sama si pečlivě vybírám odkazy, na které chci upozornit a není to ze zišťtných finančních důvodů, ale na základě osobní pozitivní zkušenosti.

Tento blog má být průvodcem pro ostatní a ne smetištěm odkazů na levné internetové obchody, casina či pornografické stránky.

Pokud má někdo zájem o zveřejnění reklamy na mém blogu, tak se mi může ozvat a já sama zvážím, jestli je produkt relevantní pro můj blog a jestli jeho kvalita odpovídá mým nárokům.

Všem ostatním členářům, kteří komentují mé příspěvky běžnými dotazy či osobními zkušenostmi moc děkuji. Jejich komentáře vítám a samozřejmě je mazat nebudu. Jsem za ně moc ráda. Alespoň vím, že někdo můj blog čte a že má práce má smysl.

Přeji pěkný sluncem zalitý týden.

Čarodějka

Odnauč se říkat ne (ano)

1. dubna 2015 v 14:52 | Čarodějka
Odnauč se říkat ne, to jediné ti nesluší se zpívá v jedné staré české písničce. Bohužel si již nepamatuji, kdo z veteránů české pop music ji zpíval.
Pokud na všechno kývnete a nikdy neřeknete NE, tak vězte, že textař písničky složil sice nádherný poetický rým, ale jinak je to blbost.
Raději si doma zpívejte: NAUČ SE ŘÍKAT NE!
Říkat NE je dnes nutnost. Tempo doby se rovná olympijskému sprintu i když délka života se rovná spíše maratonu. A jak jde sprint a maraton po fyzické stránce dohromady. Vůbec! Sprintovat můžete pár sekund, ale abyste vydrželi maraton, tak si musíte své síly dobře rozvhrnout. Což je docela umění.
K tomu, abyste si správně rozvrhli své síly a životní energii potřebujete jednu věc. Naučit se říkat ne.
Není to kvůli vzdoru či rebelii. Znám několik lidí, kteří úplně vyhořeli a ještě se neuzdravili. Cesta člověka s vyhořeným organismem zpět je velice dlouhá a někdy se nelze již vrátit zpět. Co to pak znamená? Doživotní pracovní neschopnost, stálá únava, žádný sociální život....
Tady je několik typických Ne, která bychom se měli naučit.
Šéfe, já tu extra práci místo Josefa dělat nebudu, nestíhám.
Drahoušku, polévku každý den vařit nebudu. Chodím do práce. Zajdi si do hospody nebo k mamince. Tady máš chleba s máslem.
Každý den tu přesčas být nemohu.
Na oslavu nepůjdu, mám jiný program (i kdyby to bylo ležení na gauči).
Dnes se mi návštěva nehodí - můžeme se vidět jindy?
Odmítnout kamaráda, který chce přijít na návštěvu není lehké, ale pokud se cítíte unaveni, tak je to nutné. Kamarád nepochopí, že jste unaveni a nemáte náladu na vzpomínky u piva. Bude si myslet, že jste stejně rádi jako on, že se zase vidíte. Pokud mu to neřeknete na rovinu, tak budete trpět a bude vás to stát hodně energie, kterou by vaše tělo potřebovalo třeba na něco jiného.
Tak tady je váš domácí úkol:
NAUČTE SE ŘÍKAT NE.

Vlasy bez šamponu – pokračování experimentu

21. listopadu 2014 v 16:20 | Čarodějka
Tak se po skoro 3 týdnech opět hlásím s výsledkem svého experirmentu.
Asi před měsícem jsem si přestala mýt vlasy šamponem. Prvních deset dní jsem popsala v minulém článku.
A co se stalo s mými vlasy dál?
Vlasy jsou teď lesklejší, nepadají, konečky jsou pěkně zacelené. Dají se bez problému fénovat. Jejich kvalitu to nijak neohrožuje. Vlasy jsou čisté a vypadám normálne.
Kromě tzv. Slané vody, kterou jsem použila na vlasy jednou, když jsem chtěla být extrémně pěkná a mít vlny po delší dobu. Přípravky šly krásně z vlasů vymýt vodou se sodou.
Dalším skvělým efektem je, že nemusím umývat sprchový kout. Sodu a ocet jsem dříve používala při uklízení a soda krásně vždy sprchový kout odmastila a vybílila. Díky tomu, že ji používám teď na vlasy, tak nemusím sprchový kout mýt skoro vůbec. Je stále pěkně čistě bílý a nezamaštěný. Také odpadní trubce se nepoužívání šamponu velice líbí. Šampón a balzám tvořily mastné shluky a v kombinaci s vypadanými vlasy jsem velice často čistit odpad.
Bohužel stále nemohu vlasy mýt jen vodou. Jednou za týden musím použít vodu se sodou. Stále používám 3 dl teplejší vody s 1 lžící sody. Polovinu na vlasy naliju, když mám hlavu ve sprše v zakklonu a polovinu v předklonu, aby se mi roztok dostal všude. Pak hlavu asi 1-2 minutky masáruji stejně, jako když jsem používala šampon. A chvíli nechám sodu působit. Potom vlasy důkladně proplachuji vodou po dobu alespoň 2 minut. Vyzkoušela jsem silnější roztok, ale efekt je úplně stejný. A poté je spláchnu vodou s octem. Četla jsem , že se má používat ocet jablečný, ale používám normální ocet a je to fajn. Přiznám se, že na rozdíl od některých dalších lidí ocet z vlasů po třech minutách také spláchnu vlažnou vodou.
Rozhodla jsem se, že pokud nepoužívám šampon, tak asi nebudu moci používat chemickou barvu na vlasy a tak o víkendu vyzkouším vlasy obarvit hennou. Jsem zvedavá, co na to mých pár šedivých vlasů. Již jsem si kdysi vlasy hennou barvila a šlo to dobře,až na to, že se barva musí na vlasech nechat déle a jak usychá, tak se začíná prášek drolit.
A závěr? K šamponu se vracet nebudu i když jsem měla zvláštní pocit, když jsem do cestovní lahvičky do Londýna s sebou odlévala ocet namísto voňavého šamponu. Do malého sáčku jsem odsypávala trochu sody. Spíše to vypadalo, jako bych si s sebou brala porci kokainuJ
A provonit svoji hřívu mohu například vývarem z levandule, kterým spláchnu na závěr vlasy.
A tady je aktualni foto:

Mytí vlasů bez šamponu -návrat k pravěku?

30. října 2014 v 12:19 | Čarodějka
Někteří si možná klepete na hlavu a někteří jste již četli či slyšeli o tom, že mytí vlasů šampony je ničí.
Se zájmem jsem si přečetla člínek a našla informace a diskuze na různých stránkách.
Vzhledem k tomu, že mě neustále svědila hlava, tužidla jsem nepoužívala již 2 roky a lak jen výjimečně, tak jsem se royhodla metodu vyzkoušet.
Začala jsem minulý čtvrtek. Vlasy jsem si 3 dny vůbec nemyla a od nedele jsem si vlasy jen namočila vodou a pořádně prsty masírovala pokožku hlavy. Na závěr jsem je spláchla vodou s octem.
Vlasy byly težší. S mastnotou to nebyla takova katastrofa. Ocet trochu odmašťuje. I když někdo psal, že ocet vlasy mastí. Je to trochu blbost. Ocet používám na uklízení a krásně odstraňuje tuky.
Vlasy byly těžší než předtím, ale nepoletovaly. Včera jsem je poprvé umyla roztokem ze sody bicarbony. Dala jsem lžičku do 1,5 dc vody a pořádně promíchala. Dala do láhve s malým otvorem a ve sprše postupně lila na vlasy a masírovala pokožku hlavy. Poté jsem důkladně hlavu a vlasy oplachovala, abych veškerou sodu z vlasů vymyla. Pokud ji pořádně nevymyjete, tak budete mít vlasy hodně tvrdé. Po vymytí sody jsem vlasy spláchla studenou octovou vodou, která pokožku hlavy zneutralizuje. Soda je velice zásaditá a proto je octová voda nebo citronová voda výborným doplňkem.
Vlasy jsem nechala uschnout a pročesala kartáčem z prasečích štětin.
Již po týdnu pozoruji, že mi vlasy daleko méně padají. Předtím jsem při mytí vlasů vytáhla chomáč vypadených vlasů. Samozřejmě, stále mi tu a tam vypadne vlas. Vlasy jsou trochu pevnější a méne se mastí.Ale zatím je ještě krátká doba na to, abych posoudila, jak se zmněnila kvalita mých vlasů. Údajně trvá asi 6 týdnů, než si vlasy zvyknou, přestanou se mastit, jsou lesklé a pevné ........
Z mé strany se jedná o pokus. Pokud bude mytí vodou a octem fungovat,tak přestanu šampony používat. Nejen, že mi to ušetří nějakou korunu za šampón a za balzám,ale také bude mít mé počínání vliv na podzemní vody.
A proč něco neudělat proplanetu že? Nemusíme se vracet k pravěku, ale pokud něco funguje i bez chemie,tak proč se nevrátit ke starým metodám.
Přiznám se, že moje domácnost je i bez toho na půl již dlouho ekologická.
Určitě napíšu další článek o tom, jak můj pokus mytí vlasů bez šamponu pokračuje.

Cesty do Španělska

18. července 2014 v 12:22 | Čarodějka


Tak jsem s mezi jarem a létem odskočla do Španělska a teď je čas o tom něco napsat.
Navštívila jsem dvakrát Gaudího Barcelonu, navštívla kamarádku v Madridu, udělala si výlet na Montserrat, Caldes de Montbui, do Tarragony a malebného Sitgesu.
A moje letní dovolená se nemohla obejít bez týdenního pobytu na Malorce. Tentokrát jsem však zůstala jen v Porto Cristu, ale I zde objevila něco nového - 2 přírodní plážičky.
Bylo toho hodně, co jsem viděla a co jsem zažila. Kromě pláží a jídla jsem šplhala jako kamzík po horách Montserratu, koukala se na potící se kluky na Barcelona Sabadell open, ochutnala sobrasadu, prošla si Madrid a obdivovala Gaudího architekturu.
Španělsko se mi se svými obyvateli, přírodou a jídlem líbí čím dál více. Nejsou zde jen pláže. Tato úžasná země toho nabízí daleko více než jen pobyty v all inclusive hotelích v Alicante a jiných destinacích, kam ročně cestovky přivezou miliony lidí.
A tak nejak musím vše shrnout a postupně napsat články o místech, která jsem navštívila, napsat své nové recepty, které jsem vytvořila na Malorce a dát několik tipů na výlety.
Přeji vám všem hezký víkend a hezkou dovolenou.

Pozvání do divadla

11. února 2014 v 8:30 | Čarodějka
Jeden můj známý mě chtěl pozvat na rande a tak koupil lístky do divadla.
Mám ráda divadlo a tak jsem neodmítla. Ovšem při představení jsem měla pocit, že toto divadelní představení mám spíše za trest nežli za odměnu.
Jediné co jsem věděla před představením bylo, že se má jednat o operetu a že je v této skupině jeho bývalý učitel umění z vysoké školy.
Moje příprava na představení trvala doma si 2 hodiny. Navlnit vlasy mi zabralo asi hodinu a půl. Zbytek jsem zvládla do půl hodiny. Chtěla jsem být krásná. To snad pochopíte. V bývalé fabrice zvané Divadlo červený kámen jsem při představení mrzla na sklápecí židličce v kabátě.
Divadlo, které je starou bývalou fabrikou patří "mimozemské divadelní společnosti". Představení nebyla opereta, ale gotická opera, jak stálo v programu. A o operu opravdu šlo. Což to by mi nevadilo, protože operu mám ráda.
A cože jsem to viděla?
Na programu stálo: Dido och Aeneas, gotická opera
Představení uvedla pěkná hudba a na velkém filmové plátně promítali chlapa, který tančí. Působilo to na mě, jakože tančí smrt. Potom se onen muž objevil na scěně a stále tančil. Tak nějak divně. Napůl chůze mentálně postiženého a napůl rádoby tanec. Ale ok. To se dá vydržet, když to není celé představení. V zápětí na scénu dovezli postel obalenou bílou látkou, naběhlo několik lidí v bílém a jejich kostými připomínaly svěrací kazajky. V kombinaci s bílou postelí, chlapem v leginach a bílém tričku ležícím v posteli a bilých lidech ve svěracích kazajkách jsem měla pocit, že se děj odehrává na psychiatrickém oddělení místní nemocnice. Můž v posteli začal zpívat krásným tenorem. Nerozuměla jsem ani slovo, tedy kromě jednoho slova kněz, které vyslovoval krásně po švédsku. Když začali zpávat ostatní herci na scéně, tak jsem pochopila, že se zpívá anglicky a ne švédský. Díky králově výslovnosti jsem na to zpočátku nemohla přijítJ
Na scéně se objevil druhý můž. Také v bílém. Přiblble se usmíval na toho, co byl v posteli. Ten vstal, vzal na sebe nemocniční kabát a poté se oni dva začali spolu líbat. Svlíkly své kabáty a lehli si do postele. Naštěstí pro diváka se nesvlékali úplně, ale ponechali si bílé leginy a bílý tenký rolak. Polovinu představení spolu proleželi v posteli a objímali se, příčemž se u nich podivuhodně hýbala stvoření v bílých svěracích kazajkách, která měla na klavách helmy udělané z háčkovaných deček. Svým vzezřením představovali mozchy Cece ve svěrací kazajce a svým pohybem tak trochu také.
Nevěděla jsem kam s očima. Pohled na líbající muže mi byl odporný. Omlouvám se, ale opravdu nemusím vidět vše. At´ si doma dělá každej co chce, ale nemusí to předvádět na jevišti. Kdybych byla ve větším divadle a seděla vzadu, tak jsem odešla a počkala na kamaráda.
Na konci začalo obecenstvo velice tleskat. Asi jsem byla špatně anebo jsem nic nepochopila anebo jsem příliš konzervativní. Nicméně to bylo třetí divadelní představení ve Švédsku a z toho druhé operní a ani jedno mě nenadchlo.
Až zase dostanu chuť na kulturu, tak si radši koupím letenku do Londýna. Tam je kvalita kultury na jiné a mě vyhovující úrovni. I když vlastně teď mám vybrané představení v měste Shakespeara Stratfordu na Avonou.

Tenisák nejen na tenis

10. února 2014 v 15:15 | Čarodějka
K čemu je tenisák?
Vždycky jsem si myslela, že s tenisovými míči se hraje tenis a za tímto účelem jsem si je kupovala.
Před nedávnem jsem šli s kamarádem koupit 6 plechovek tenisáků. Ty naše už byly ohrané, tak bylo třeba doplnit zásoby.
Když jsme položili tenisové míče k pokladně, tak se slečna kamaráda zeptala:
"Je čas prát bundu?"
Kamarád se díval na svoji bundu, jestli má někde flek. Já se také divala po našich bundách, ale nikde jsem nic neviděli.
"Ne, já jsem ji pral před dvěma dny. Proč" Ozval se kamarád.
A slečna se usmála a pronesla tuto větu.
"No, já myslela, že když kupujete tenisáky, že budete prát zimní bundu. Lidi si kupují tenisáky na praní"
Vybouchly jsme oba dva smíchy.
"Ne, my fakticky hrajeme s tenisovými míči tenis a určitě bychom nekupovaly tyto drahé míče a házeli je do pračky."
"Aha"
Tato příhoda nepobavila jen nás, ale i naše přátele. Je vidět, že v prodejnách se sportovními věcmi již nepracují lidé, kteří se o sport zajímají. Příště, až si půjdu koupit gymnastickou gumu se mě prodavačka zeptá, jestli se mi přetrhl řemen v autě:-)

Jak ekonomicky vymalovat

21. ledna 2014 v 15:29 | Čarodějka
Koupila jsem si novou knihovnu a před jejím smontováním a naplněním knihami jsem chtěla vymalovat jednu zeď na světle zelenou. Jenže...
V centru města není žádný obchod, kde by prodávali barvy a nikde se mi nechtělo jezdit. Rozhodla jsem se, že si malouplechovky barvy koupám u nás na ostrově, jenže...
v sobotu ráno hrál Rafa Nadal tenisový zápas proti Gaelovi Monfilsovi a tak jsem se musela dívat na zápas. Tenisoví fanoušci mi dají za pravdu, že i když skóre bylo por Molnfise nelichotivé, zápas to byl zajímavý, jenže....
Skončil až v jednu odpoledne a obchod zavžel také ve 13:00.
A teď babo raď, co mám dělat. Počkat do příštího víkendu, až koupím barvu a budu mít čas to všechno udělat - ne další týden nepořádku, to mě nebaví.
Jsem zvyklá řešit nejrůznější problémy rychle.

a hádejte jaké mám řešení?
Zeptala jsem se kamarádky, jestli nemá zbytek nějaké barvy na zeď doma v garáži. A samozřejmě jich tam měli hned několik, jen si vybrat. doma jsem měla malý zbyteček světle zelené, co mám v obýváku a kuchyni - vždy jen jednu zeď.
U Angelikz jsem si vybrala žlutou a přimíchala doma jen modrý pigment, který byl u mě skladem:-)

No, ještě se vyskytl menší problém. Zjistila jsem, že nemám váleček na malování a ani velkou malářskou štětku. ale měla jsem 5 cm široký štetec na natírání, tak jsem malováí pojmula jako malbu obrayu a celou zeď jsem na dvakrát vymalovala štetcem.
a výsledek je super. žádné fleky.
Tohle bylo moje nejekonomičtější malování.

a co z toho plynne? Až se rozhodnete vymalovat třeba jen menší plochu, tak se zeptejte napřed souseda nebo kamaráda, jestli nemá doma zbytek barvy, která postupně vysychá v garáži.
Alespoň se pak naše planeta nebude muset vypořádat se zbytečným množstvím barev.

malování zdar!

Kings of tenis - trunaj legend

14. ledna 2014 v 16:42 | Čarodějka
hurá, jako děvče školou povinné jsem snila o tom vidět hrát naživo Stefana Edberga. Také jsem chtěla jet do Wimbledonu a vidět nějaký zápas. Tehdy moc možností cestovat nebylo a když náhodou pak byly tak nebyly finance. Teď je oboje, ale Stefan je již v tenisové penzi.
Ale i tak se mi podaří uskutečnit si svůj sen.
Od 11 do 14. března se ve Stockholmu hraje turnaj legend - Kings of tennis. A hádejte, kdo tam hraje? Samozřejmě můj dávný tenisový idol.
Sefová mi dnes schválila volno a cesta vlakem z Gůteborgu trvá jen 3,5 hodinz. Takže není co řešit.
Hurá do Stockholmu.
Budu tam jen první den, kdy hraje Stefan Edberg s dalsi legendou bileho sportu Henri Lacontem.
Druhý zápas dnes je meyi Thomasem enqvistem a Marcelem Riosem.
Druhý den se na kurtu objeví i Mats Wilander a Carlos Moya. Když jsem napsala o tenise jako bálém sportu, tak jsem si uvědomila, že uy vlastně ve skříni nemám nic z bílého tenisového oblečení. Převládá u mě černá, šedá a boty jsou oranžové. Inu, i tenis se vyvíjí.
Tenisový vývoj mi denně pčipomíná moje dřevěná tenisová raketa, která visí na zdi.

Pokud si chcete o turnaji legend přečíst více, tak se podívejte sem.
Na těchto stránkách se dají zakoupit i vstupenky za 520 švédských korun.
což je asi 1500 českých korun. a že jsem blázen? To už vím dávno. Za investice do tenisu bych už mohla mít skoro v Praze dům:-)
 
 

Reklama