Šikana na pracovišti vás sevře jako korzet

12. ledna 2016 v 18:08 | Čarodějka
Nemůžete dýchat, je vám úzko, vše vás bolí, nechce se vám vstávat, nemáte nergii prostě se cítíte jako v korzetu.
Příčiny mohou být různé. Tělo těmito stavy reaguje na vnější podněty. Jedním z nich může být i šikana na pracovišti jak ze stran šéfa, tak ze stran kolegů. Společnost si spojuje šikanu spíše s malými dětmi a školou a dříve také s povinnou vojenskou službou, ale s pracovištěm si ji mnoho lidí nespojí.
Někteří jsou šikanovaní a ani si to neuvědomují. Je jim mizerně a neví co dělat.
Sama jsem si před dvěmi lety šikanou na pracovišti prošla. Byla o šikana ze strany mé šéfové. Nikdy by mě to její ponižování mé práce nenapadlo spojovat se slovem šikana. Až moji kolegové mě na to upozornili. Následkem jejího chování ke mě jsem se začala cítit opravdu mizerně. Začalo to větší únavou, poté se přidaly bolesti hlavy, bolesti celého těla. V práci jsem netrpělivě sledovala hodiny a čekala až budu moci jít domů. Když jsem si chtěla uvačit, tak jsem se podívala na ledničku a šla spát.
Ani jsem ji nedokázala otevřít natož uvařit. Tělo i duše byly jako by je někdo sešněroval do korzetu a postupně následkem nedostatku volnosti omdlévaly. Naštěstí jsem měla okolo sebe dobré přátele, kteří mi vynadali, že chodím do práce a řekli, ať zůstanu pár týdnů doma a ať si hleddám jinou práci.
Nakonec jsem zůstala doma jen 14 dní. Během těchto dní jsem se snažila jít do přírody na procházku. Ušla jsem jen polovinu vzdálenosti než normálně. O běhání už nemluvím. Energeticky jsem byla pod nulou. Totálně vyhořelá.
Během těch čtrnácti dní jsem zkusila i kranioterapii. Bolela mě po ní hlava ještě více další 3 dny. Každý rozhovor, zvuk z rádia znělo, jako kdyby mi někdo řval přímo do ucha.
Během těchto dvou týdnů jsem se snažila se co nejvíce zregenerovat, ale tento stav byl bojem na dlouhou trať. Po týdnu v práci jsem jela na dovolenou do Španělska a tam jsem se začala ze šikany zotavovat. Pomohl mi v tom jak můj program, tak místní lidé, kteří mi ukýzali svoji vlídnou tváž a otevřely nové dveře. Cestu jsem plánovala již dlouho předtím, než mi bylo mizerně. Měla jsem vstupenky na ATP tenisový turnaj v Barceloně, což je jedna z aktivit, která mi děla dobřeJ Vědoma si však svého zdravotního stavu rozhodla jsem se svůj program trochu pozměnit. Zažadila jsem sem návětěvu hor Montserratu, na kterém se nachází nádherná bazilika. Monserrat je poutní místo a věřte, že když je vám mizerně, tak návštěva takových míst vám pomůže. Mají obovskou pozitivní energii. U sochy svatého Františka z Asisi jsem potkala jednoho starého Katalánce. Shodou okolností se také jmenoval František. Do dnes věřím, že naše setkání nebyla jen náhoda. On se po smrti ženy a kamaráda cítil osamocen a měl potřebu se vypovídat. Já jsem se cítila z práce ponižovaná a měla jsem potřebu, aby mě někdo cizí ukázal vlídnou tvář. Španělsky jsem uměla jen pár slov, ale o to vůbec při našem setkání nešlo. Stáli jsme spolu hodinu. Francesco mluvil a já poslouchala a občas něco řekla. On se vypovídal ze smutku a jako odměnu za poslouchání mi dal obrovskou energii. Ten den jsem po horách lezla 4 hodiny.
Po cestě zpět jsem musela překonat sama svůj strach. Nerada stojím u hrany hory. Mám respekt z výšek a vždy stojím na horách dost od kraje. Dolů y Montserratu jsem musela jít značenou zkratkou, kterou jsem neznala. Jinak bych změškala poslední vlak. Po ceste jsem místy mohla i běžet. Najednou přede mnou byly malé půl metru široké schodky, které vedly těsně podél propasti. Foukal i vítr a moje rovnováha nebyla nejlepší. Chvíli jsem tam stála a bála se. Nakonec jsem překonala svůj strach a po schodkách rychle přešla. Byly ještě na dvou místech.
Myslím, že překonání svého strachu mi částečně pomohlo k uzdravení. Zvládla jsem to a sebevědomí trochu vzrostlo. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem celý den lezla po horách. Tělo dostalo zabrat, ale duše se tou krásou nakrmila na několik let dopředu.
Během výletu jsem si ještě dopřála floating a dvouhodinový pobyt v termálních lázní s masáží.
Po návratu do Švédska jsem se cítila jako znovuzrozená, tedy mentálně. Tělo bylo ještě slabé, ale už jsem nebyla sevřená k korzetu. Utekla jsem z něj.
Začala jsem opět běhat. Bolelo to. Nejprve 400 metrů. Každý metr jsem se musela přemlouvat, abych pokračovala. Vymýšlela jem si různé věci proč musím. Myslela jsem u toho na svoji šéfovou a říkala si:
Mě nedostaneš na kolena, já tě přežiju. Proč bych dávala výpověď, byla jsem ve firmě dřív. A Zarputile jsem pokračovala. A po dvou letech uběhnu 6 kmJ
Naší vedoucí jsem při rozhovoru řekla, že pokud nepřestane, tak to ohlasím na odborech a vedení.
A mám klid a je mi líp než předtím. Úplně jsem vylétla ze sevření korzetu
Moje rada pro vás, kteří jste ve stejné situaci je: Nedejte se a bojujte
Nejprve si odpočiňte, naplánujte si lázně, jeďte pryč do přírody a potom začněte běhat. I když běh nenávidíte, tak vám pomůže. Je to skvělý mentální tréning
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 18:59 | Reagovat

Přesně tak, příroda a pohyb, to jsou divy... A potom taky hudba, pokud je člověk "sluchový" typ, jako já :)

2 Andrea Andrea | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 18:00 | Reagovat

[1]: Akorat k tomu pohybu v prirode potrebujeme i relaxaci a dobry spanek.
Hudbu take miluji. Ale mela jsem tak velke bolesti hlavy, ze to chtelo uplny klid. Ale tz trvaly jen mesic.

3 samaraanvil samaraanvil | Web | 13. ledna 2016 v 19:51 | Reagovat

S hudbou souhlasim, bez te bych se neobesla :-)

4 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 19:03 | Reagovat

Velice zocelující zkušenost. Myslím, že by mohlo tvé vyprávění pomoct ostatním v podobné situaci. Přidávám do výběru na téma týdne.

5 Silwiniel Silwiniel | Web | 19. ledna 2016 v 7:43 | Reagovat

Skvělý a povzbudivý článek! Já jsem v práci dala výpověď, protože se mi tam vůbec nelíbí, je tam hrozné prostředí a chtěla bych dělat něco, co mě bude naplňovat a bavit. Je to takový skok do neznáma, trochu se toho bojím, protože asi budu nějakou chvíli bez práce, ale tvůj článek mě povzbudil. Obdivuju tě, že ses nevzdala a měla jsi sílu postavit se své vedoucí!

6 Andrea Andrea | Web | 19. ledna 2016 v 15:01 | Reagovat

[5]: Jehroyné,že člověk musí takové věci zažívat. Přeji ti ,abys našla brzy práci, která tě bude bavit a kde budou fajn lidi.
A nikdy se neboj říci svůj názor. Máš na něj právo i kdyby se vedoucímu nelíbil.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 21. ledna 2016 v 15:04 | Reagovat

Mně na takové situace vždy pomáhala hudba, ale příroda je svým způsobem ještě lepší, člověku ale šikana dost ubírá energie, jen co je pravda

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. ledna 2016 v 15:10 | Reagovat

Jsi velice statečná osůbka. Držím ti pěsti, aby se ti dařilo jak nejlíp to jde :-)

9 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 15:26 | Reagovat

Asi si každý nemůžeme po čtrnáctidenní dovolené naplánovat rovnou lázně, ale jak už říkají i ostatní, hudba vždycky pomáhá. I kdyby jen z té chvilkové špatné nálady. Debilní šéfové jsou dnes holt tend, snad na ně už nenarazíš. Courage.

10 Bels Bels | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 15:31 | Reagovat

To, co jsem si zažila na dvou pracovištích se asi šikanou také dá nazvat. Nezapadla jsem a opravdu jsem to s nimi neměla jednoduché. V prvním případě mi zavařoval šéf, asi se snažil, co vše unesu. A zjevně jsem nesedla i pár kolegyním, které se přes jistou nesympatii nedokázaly přenést jako lidé a začaly mi dělat na pracovišti peklo. Odešla jsem, protože ani ta práce mě nijak zvlášť nebavila a chodila jsem domů úplně zničená.
Ve druhém případě jsem pouze brigádničila a šéf byl úplně skvělý, zato kolegyně mezi sebou nedokázaly snést nového člověka a taky mi pravděpodobně záviděly. Také mě to dost ničilo, hlavně ze začátku. Pak jsem vypadla na dovolenou, kde jsem si to přebrala v hlavě a usoudila jsem, že mi na nich nezáleží a že tam jsem stejně jen na pár měsíců a pak jdu jinam. Zatla jsem zuby a vydržela jsem to, nicméně nerada na tu brigádu vzpomínám.
Teď mám skvělou práci, ve vedení jsou fajn lidé a mezi kolegy taky není žádný problém. Malá firmička, téměř rodinné zázemí.

Tys to vyřešila po svém, tak snad už to bude dobré napořád. :)

Ale jestli můžu zmínit, článek obsahuje opravdu hodně překlepů a špatně se to četlo.

11 hedd hedd | Web | 21. ledna 2016 v 18:00 | Reagovat

Příroda je všelék! A hudba taky...

12 Illumináti Illumináti | Web | 21. ledna 2016 v 18:25 | Reagovat

such šikana
                          wow
            8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. ledna 2016 v 19:15 | Reagovat

To zní děsivě - nevím, jak bych byla schopná v takové atmosféře pracovat. V práci mám naštěstí super kolegy, všechny nás práce baví, to asi dělá hodně.
Smekám před tebou, žes neustoupila a šéfové se postavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama