Leden 2016

Příští rok na mistrovství

20. ledna 2016 v 16:38 | Čarodějka |  Deník
Poslední dva víkendy jsem se opět postavila na brusle a když vidím, jak bruslí malé děti, tak jsem tak na úrovni asi 6 leté holčičky, která chodí do krasobruslení. I když možná ani to ne:-)

A tak jsem se rozhodla, že začnu pořádně trénovat, abych mohla příští rok zářit na Mistrovství světa v krasobruselní. Dokonce už i český dres na to mám. Sice hokejový, ale to nevadi:-)
Už se těším na zlato co vyhraji a na horu plyšáků od fanoušků.


Šikana na pracovišti vás sevře jako korzet

12. ledna 2016 v 18:08 | Čarodějka
Nemůžete dýchat, je vám úzko, vše vás bolí, nechce se vám vstávat, nemáte nergii prostě se cítíte jako v korzetu.
Příčiny mohou být různé. Tělo těmito stavy reaguje na vnější podněty. Jedním z nich může být i šikana na pracovišti jak ze stran šéfa, tak ze stran kolegů. Společnost si spojuje šikanu spíše s malými dětmi a školou a dříve také s povinnou vojenskou službou, ale s pracovištěm si ji mnoho lidí nespojí.
Někteří jsou šikanovaní a ani si to neuvědomují. Je jim mizerně a neví co dělat.
Sama jsem si před dvěmi lety šikanou na pracovišti prošla. Byla o šikana ze strany mé šéfové. Nikdy by mě to její ponižování mé práce nenapadlo spojovat se slovem šikana. Až moji kolegové mě na to upozornili. Následkem jejího chování ke mě jsem se začala cítit opravdu mizerně. Začalo to větší únavou, poté se přidaly bolesti hlavy, bolesti celého těla. V práci jsem netrpělivě sledovala hodiny a čekala až budu moci jít domů. Když jsem si chtěla uvačit, tak jsem se podívala na ledničku a šla spát.
Ani jsem ji nedokázala otevřít natož uvařit. Tělo i duše byly jako by je někdo sešněroval do korzetu a postupně následkem nedostatku volnosti omdlévaly. Naštěstí jsem měla okolo sebe dobré přátele, kteří mi vynadali, že chodím do práce a řekli, ať zůstanu pár týdnů doma a ať si hleddám jinou práci.
Nakonec jsem zůstala doma jen 14 dní. Během těchto dní jsem se snažila jít do přírody na procházku. Ušla jsem jen polovinu vzdálenosti než normálně. O běhání už nemluvím. Energeticky jsem byla pod nulou. Totálně vyhořelá.
Během těch čtrnácti dní jsem zkusila i kranioterapii. Bolela mě po ní hlava ještě více další 3 dny. Každý rozhovor, zvuk z rádia znělo, jako kdyby mi někdo řval přímo do ucha.
Během těchto dvou týdnů jsem se snažila se co nejvíce zregenerovat, ale tento stav byl bojem na dlouhou trať. Po týdnu v práci jsem jela na dovolenou do Španělska a tam jsem se začala ze šikany zotavovat. Pomohl mi v tom jak můj program, tak místní lidé, kteří mi ukýzali svoji vlídnou tváž a otevřely nové dveře. Cestu jsem plánovala již dlouho předtím, než mi bylo mizerně. Měla jsem vstupenky na ATP tenisový turnaj v Barceloně, což je jedna z aktivit, která mi děla dobřeJ Vědoma si však svého zdravotního stavu rozhodla jsem se svůj program trochu pozměnit. Zažadila jsem sem návětěvu hor Montserratu, na kterém se nachází nádherná bazilika. Monserrat je poutní místo a věřte, že když je vám mizerně, tak návštěva takových míst vám pomůže. Mají obovskou pozitivní energii. U sochy svatého Františka z Asisi jsem potkala jednoho starého Katalánce. Shodou okolností se také jmenoval František. Do dnes věřím, že naše setkání nebyla jen náhoda. On se po smrti ženy a kamaráda cítil osamocen a měl potřebu se vypovídat. Já jsem se cítila z práce ponižovaná a měla jsem potřebu, aby mě někdo cizí ukázal vlídnou tvář. Španělsky jsem uměla jen pár slov, ale o to vůbec při našem setkání nešlo. Stáli jsme spolu hodinu. Francesco mluvil a já poslouchala a občas něco řekla. On se vypovídal ze smutku a jako odměnu za poslouchání mi dal obrovskou energii. Ten den jsem po horách lezla 4 hodiny.
Po cestě zpět jsem musela překonat sama svůj strach. Nerada stojím u hrany hory. Mám respekt z výšek a vždy stojím na horách dost od kraje. Dolů y Montserratu jsem musela jít značenou zkratkou, kterou jsem neznala. Jinak bych změškala poslední vlak. Po ceste jsem místy mohla i běžet. Najednou přede mnou byly malé půl metru široké schodky, které vedly těsně podél propasti. Foukal i vítr a moje rovnováha nebyla nejlepší. Chvíli jsem tam stála a bála se. Nakonec jsem překonala svůj strach a po schodkách rychle přešla. Byly ještě na dvou místech.
Myslím, že překonání svého strachu mi částečně pomohlo k uzdravení. Zvládla jsem to a sebevědomí trochu vzrostlo. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem celý den lezla po horách. Tělo dostalo zabrat, ale duše se tou krásou nakrmila na několik let dopředu.
Během výletu jsem si ještě dopřála floating a dvouhodinový pobyt v termálních lázní s masáží.
Po návratu do Švédska jsem se cítila jako znovuzrozená, tedy mentálně. Tělo bylo ještě slabé, ale už jsem nebyla sevřená k korzetu. Utekla jsem z něj.
Začala jsem opět běhat. Bolelo to. Nejprve 400 metrů. Každý metr jsem se musela přemlouvat, abych pokračovala. Vymýšlela jem si různé věci proč musím. Myslela jsem u toho na svoji šéfovou a říkala si:
Mě nedostaneš na kolena, já tě přežiju. Proč bych dávala výpověď, byla jsem ve firmě dřív. A Zarputile jsem pokračovala. A po dvou letech uběhnu 6 kmJ
Naší vedoucí jsem při rozhovoru řekla, že pokud nepřestane, tak to ohlasím na odborech a vedení.
A mám klid a je mi líp než předtím. Úplně jsem vylétla ze sevření korzetu
Moje rada pro vás, kteří jste ve stejné situaci je: Nedejte se a bojujte
Nejprve si odpočiňte, naplánujte si lázně, jeďte pryč do přírody a potom začněte běhat. I když běh nenávidíte, tak vám pomůže. Je to skvělý mentální tréning

Zelí na curry

11. ledna 2016 v 18:24 | Čarodějka |  zelenina
Vyhledem k redukční dietě jsem si zakázala veškeré produkty z mouky a tak se snažím vymýšlet nové recepty, které by mi nahradily těstoviny, rýži a jiné pokrmy. a toto zelí mi připomíná recept, který dělávala doma mamka. Slepice na curry. Chuť je díky curry podobná, kalorií méně:-)

Ingredience: 2 porce
bílé čerstvé zelí - nakrájené na kousky
1 mrkev
2 stroužky česneku
lžička olivového oleje
2 lžíce zeleného hrášku
kousek červené papriky
směs indického curry (žluté)
sůl, sojová omáčka
kokosové mléko (bez škrobu)

Příprava:
Nakrájené zelí, česnek a mrkev lehce orestovat na oleji. Pčidat sůl, lžičku sojové omáčky, zamíchat a zalít trochou kokosového mléka. Chvíli povařit a můžete jíst.


Zelí s pestem

7. ledna 2016 v 14:46 | Čarodějka |  zelenina
Zelí s pestem je moje včerejší improvizace. Měla jsem chuť na testoviny, ale zaroveň i na restované zelá, které dělávám se sojovou omáčkou. A tak jsem si spojila dvě chutě v jednu a bylo za 10 minut uvařeno. Výsledek byl skvělej a tak jsem se rozhodla se o recept s vámi podělit. Pokrm je vhodný pro i celiaky, vegetariány a pokud vynecháte i sýr, tak bude bez laktózy.
Recept je strašně jednoduchej, takže uvařit výživnou večeři zvládne úplně každý.

ingredience na 1 porci:
čerstvé bílé zelí
1 stroužek česneku
1 lžíci pesta Genovese (bazalkového)
trochu olivového oleje na orestování
1 lžička rajského protlaku
trochu vody na podliti
strouhaný sýr na posypání
kmín, sůl

Postup
Nasekejte zelí na hrubé kousky. Zahřejte na pánvi olivový olej a vložte nakrájené zelí, osolte a minutku restujte. Poté přidejte nasekaný stroužek česneku a trochu kmínu. Chvíli za stálého míchaní restujte na pánvi. Zelí má trochu změknout, ale musí si zachovat trošku křupavosti. Přidejte pesto a rajský protlak a podlijte troškou vody, aby se vám udělala omáčka.
Minutku spolu na pánvi promíchávejte. Na talíři pak zelí posypte nastrouhaným sýrem.

A večeře je hotová.