Srpen 2013

Katalánský krém

29. srpna 2013 v 15:50 | Čarodějka |  Dezerty
Katalánský krém je typický dezert nejen v Katalánské části Španělska. Konzistencí je podobný pudinku či italskému Crema caramel. Včera jsem jej vyzkoušela a citronová kůra,vanilka a pomerančová kůra povznesly obyčejný pudink na úplně jinou úroveň.
Na 6 porcí budete potřebovat:
10 žloutků
250 g krystalového cukru do krému a 150 g cukru na karamel
120 g mazeny eo bramborového škrobu
1,5 plnotučného mléka
1 ks skořice v celku (ca 10 cm dlouhý)
Strouhaná kůra u pomeranče
Strouhaná kůra z citronu
Vanilkový lusk
Postup:
Mléko dejte do kastrůlku se silným dnem na sporák. Zahřívejte ho na mírném plameni a sundejte z ploténky těstě před dosáhnutím bodu varu. Mléko nechte trochu zchladnout.
Rozřežte vanilkový lusk a vyškrabte z něj semínka, která přidejte do vlažného mléka spolu se skořicí.
Nastrouhejte pomerančovou a citronovou kůru. Strouhejte pouze po povrchum at se vám nedostane do mléka bílá číst kůry. Dezert by tak zhořknul. Nechte odstát ca 5 minut.
Mezitím si našlehejte žloutky s cukrem a z mazeinou. Hmotu můžete trochu rozředit vlažným mlékem. 3lehejte, dokud nebudete mít krásnž žloutkový krém.
Mléko s kořením vaříme na mírném ohni po dobu asi 10 minut. Poté mléko zcedíme a postavíme opět na sporák, kde za mírného vaření vmícháme do mléka žloutkový krém a ya stálého míchání vaříme dokud nám krém nezhoustne. Krém mícháme ještě chvíli poté, co ho sindáme ze sporáku, aby se nám nepřipálil.
Poté rozdělíme do keramických misek a necháme 1-2 hodiny ztuhnout.
Před servírování posypeme kařdou porci jemně kristalovým cukrem , který pak zkaramelizujte "autognovým sprejem pro vaření". Hodně tento trik používají profesionální kuchaři.
Doma jsem si krém udělala bez zkaramelizovaného cukru a byl výborný. Včera jsem v jednom španelské filmu videla, že žádný cukr na krému nekaramelizovali. Ale udělali karamel rozředený trochou másla a vody, který dali do formy a na něj nalili krém. Po ytuhnutí krém vyklopili z formy a krájeli jako dort.
Záleží na vás, jak si se servírováním dezertu budete chtít pohrát.

Srnčí sekaná

27. srpna 2013 v 15:41 | Čarodějka |  Maso
Včera u nás měli v obchodě srnčí mleté maso a srnčí na guláš. Neodolala jsem a hend jsem si koupila pěkné srnčí masíčko. Miluji zvěřinu. Má výbronou výraznou chuť, je dietní, netučné a navíc maso není plné chemikálií, kterými jsou krmena kuřata či prasata.
Zvířata žijící v lese mají pohyb a jejich maso je daleko zdravější.
3 porce
500 g srnčího mletého masa
2 lžíce strouhanky pomleté najemno
2 lžíce šlehačky
Snítka čerstvého tymiánu
Pepř černý celý
Nové koření celé
Sůl
½ střední cibule
1 větší stroužek česneku
1 větší vejce

Postup:
Smíchejte mleté maso ye strouhankou, vajíčkem, šlehačkou a přidejte sůl. Ca 5 kuliček černého pepře a 3 kuličky nového koření utlučte v hmoždíři a přidejte do masové směsi. Tymián zbavte tvrdých stonků a nasekejte ho najemno, utřete česnek a vše přidejte do masové směsi, kterou pořádně propracujte.
Vytvořte šišku a položte ji na pekáček s trochou mořské hrubé soli a trochou vody. Pečte ca 45 minut na 180 stupňů.
Jako příloha jsou výborné vařené brambory s kmínem anebo bramborová kaše.

Šípková marmeláda a jiné pokrmy ze šípků

23. srpna 2013 v 9:42 | Čarodějka |  Dezerty
Málokdo z nás dnes sbírá šípky, aby z nich něco uvařil. A přitom jsou plné vitamínů. Některé druhy šípkůobsahují až 1700-2000 miligramů vitamínu C na 100 gramů sušených šípků (ca 2 procenta). Jeden hrnek šípků obsahuje stejné množství vitamínu C jako 35-40 pomerančů. Je v nich obsažen i karoten a proto jsou zdrojem i vitamínu A. Jak je vidět, šípky velice zdravé a proto bychom je měli používat více než jen na čaj. Šípky zůstávají na keřích i přes zimu. Sice zčernají, ale stále se dají použít.
Informace o šípkách jsem čerpala zde:
Ve Švédsku se v hodně jí tyv šípková polévka. Většina Švédů si ji ale dnes koupí v instatní podobě a zředí vodou. Vy si ji však můžete udělat sami. Je výborná teplá na zahřátí místo čaje. Rozhodně bych ji nedoporučovala jako polévku před jídlem.
Včera jsem vařila šípkovou marmeládu, která je trošku náročnější než marmeláda jahodová nebo meruňková. Musím uznat, že propasírovat šípky byla trošku fuška, ale na druhou stranu výdej kalorií pomáhá uchování dobré postavy a procvičení bicepsů také není na škodu.
A tady je pár zkušeností z její výroby:
Suroviny
3 litry šípků
¾ kg cukru
1 lříce želírovacího prášku
Voda
2 jablka
Šťáva z půlky citronu
Ze šípků odstraňte trvrdé konce a zbytky větviček a propláchněte je vodou. Dejte je do velkého hrnce a přidejte ca ½ l vody a povařte. Občas promíchejte. Když šípky měknou, tak se rády připalují. Postupně můžete dolévat vždycky vody. Když trochu změknou, tak přidejte 1/3 cukru a jadřinců zbavená oloupaná jablka a vařte dalších 15 minut. Potom šípky přepasírujte přes síto.
Zbytky však nevyhazujte. Smíchejte je pak s trochou vody a přepasírujte ještě jednou. Bude tam stále hodně protlaku.
Hrnec s čistým šípkovým protlakem dejte na sporák a přidejte zbytek cukru a želírovací prostředek.
Povařte asi 10-15 minut a přidejte šťávu z poloviny citrónu a zamíchejte. Odstavte ze sporáku a nalévejte do sklenic. Sklenice postavte víčkem dolů. Nebudete tak muset marmeládu zavařovat.
Ze šípkového protlaku, který vám vznikne propasírováním můžete připravit i chutnou výživu. Smíchejte šípkové pyré s jablkovým pyré a máte chutnou vitamínovou bombu. Čisté šípkové pyré můžete i zmrazit anebo si je zavařit. V zimě si je můžete přidávat do čaje nebo třeba do bílého jogurtu.
Šípkové pyré má též uplatnění při vaření jiných pokrmů. Hodně se používá na jehněčí či na zvěřinu.

Grilovací marinády

22. srpna 2013 v 9:00 | Čarodějka |  Maso
Léto ještě neskončilo a tak sem dávám pár typů na grilovací marinády

Grilovací marináda mojí babičky

Olej, mletá paprika a sůl
Jednoduší a lepší marinádu nenajdete. Mletá paprika je základem všech grilovacích marinád, které jsou dostupné v obchodní síti. Na rozdíl od nich babiččina marináda neobsahuje žádné konzervační látky ani dochucovače. Kuřecí stačí naložit hodinu před grilováním, ryby 20 minut. Hovězí a vepřové je dobré, když naložíte den předem. Ale nemusíte. Během grilování maso pravidelně potírejte marinádou.

Grilovací marináda na makrely
Olivový olej, rozetřený česnek, šťáva z půlky citronu, sůl, špetka římského kmínu, černý kardamon
Ryby na hřbetu nařežte a marinádu vetřete pořádně do zářezů ryby a dovnitř ryby.
1 černý kardamon vložte při grilování do ryby.

Grilovací marináda na jehněčí
Olivový olej, rozetřený česnek, sůl, trošku balzamického octa, mletý rozmarýn, trošku medu
Jehněčí maso je nejlepší naložit den před grilováním. Na jehněčím mám ráda, když je hodně česneku a hodně rozmarýnu. Pokud nemáte sušený rozmarýn, můžete použít i čerstvý.

Grilovací marináda na zvěřinu
Čím jednodušší tím lepší. Zvěřina má výraznou chuť, kterou je dobré zachovat.
Olivový olej, sůl, šťávu z citronu, tymián, bobkový list

Grilovací marináda s teryaki omáčkou
Tuto marinádu mám ráda na vepřové kotlety či panenku
Slunečnicový olej, trošku sezamového oleje, trochu teryaki omáčky a sojové omáčky, sůl, pepř
Vše dobře promíchejte.
Grilování zdar!

Bramborová kaše nejen z brambor

21. srpna 2013 v 13:34 | Čarodějka |  zelenina
Nehodlám psát o klasické bramborové kaši. Každý z nás ví, jak se dělá. Mám však ráda její nejrůznější obměny, které mají méně kalorií a více živin..
Na obrázku jsem k pečenému kuřeti udělala bramborovou kaši s mrkví a celerem. Tato varianta je vhodná i pro vegany a lidi s alergií na laktózu.
A jak na to? Jednoduše

2 porce

3 větší brambory
2 střední mrkve
Menší kousek celeru
Sůl, kmín a zeleninu očistěte a nakrájejte na hrubé kostky. Společně uvařte do měkka v jednom kastrolu. Zceďte, ale vývar nevylívejte. Ručním mixerem rozmixujte a přidejte trochu vývaru na zředění kaše. Podle chuti dosolte. Podle chuti můžete přidat kousek másla. Mléko ovšem nepřidávejte!
Trochu zbylého vývaru jsem použila na podlití kuřete. Můžete z něj uvařit i chutnou zeleninovou polévku.

A jaké jiné varinaty můžete zkusit?
Bramborová kaše se sladkými bramborami - zde stačí polovinu brambor nahradit sladkými bramborami.

Petrželovo mrkvové pyré - je výbornou přílohou místo brambor. Je vhodná nejen pro lidi, kteří se snaží zhubnout. Kaše je lehce stravitelná, takže ji mohu doporučit i lidem se šetřivou dietou.

Květákové pyré - uvařený květák jednoduše rozmixujete. Můžete jej smíchat s troškou smetany a přidat muškátový oříšek. Je též vhodné jako příloha k masu.

Malorka na vlastní pěst – šestý – cesta na Soller

19. srpna 2013 v 16:21 | Čarodějka |  Cestování
V pátek večer jsem se rozhodla, že v sobotu pojedu do Soller a že jednosměrně vyzkouším turistickou atrakci Ferrocaril de Soller. Je to starý vláček s dřevěným interiérem, který vozí turisty do Soller odkud můžete jet historickou tramvají do Port de Soller. Na trip adviser psalo několik turistů o úžasném zažitku z této cesty a tak jsem to chtěla vyzkoušet i já.
Někdo doporučoval výjet již vláčkem v deset hodin a tak jsem ráno brzy vstala, abych se stihla nasnídat a ještě si s sebou koupit svačinu. Nechtělo se mi rozhazovat zbytečně eura v turistické oblasti. Zašla jsem do supermarketu a koupila si za devadesát centů čtyři menší balení jogurtových drinků, buchtu a nějakou čokoládu a ovoce. Samožřejmě jsem nezapomněla na vodu. V tašce jsem s sebou měla i plavky a osušku, kdybych se stihla vykoupat.
Nakonec jsem z Palmy vyjela až ve dvanáct, ale stačilo mi to. I když pláže jsem si užila jen hodinu.
Vláčkem jela spousta turistů, hlavně německé národnosti. Češtinu jsem ve vláčku vůbec neslyšela. Jednosměrná jízdenka mě stála asi 14 EUR, dvousměrná stála 20 Eur.
Cesta do Soller trvala asi hodinu. Vláček projel několika tunely. Občas jsme měli možnost vidět okolní krajinu, hory, olovové háje, zahrady. Nejkrásnější však byl pohled na vesničky rozkládající se několik set mětrů pod námi. Na vyhlídkovém místě vláček na patnáct minut zastavil, aby se všichni cestující mohli pokochat krásným panoramatickým výhledem a udělat si nějaké fotky. Nebyla jsem žádná výjimka a také jsem si udělala pár fotek.
Po hodině jsme přijeli do Sollere. Zastávka vláčku, stejně jako zastávka historické tramvaje jsou přímo v centru vesnice. Turisté se rozdělil na dvěp poloviny. První pokračovala ihned tramvají do Port de Soller a druhá polovina šla objevovat náměstí Solleru, kde byla katedrála a několik restaurací s turisticky vysokými cenami. Na náměstí byl i trh, kde prodávali nádherné květiny a spoustu jiných věcí.
Z centra jsem pokračovala uličkami lemovanými kamennými domy až jsem došla ven z vesnice. Tam byly domy s velikými zahradami a pomerančovými plantážemi. Nakukovala jsem do zahrad, kde rostly fíkovníky, olivové stromy, pomerančovníky, citronovníky, jabloně, kaktusy, rododendrony a spousta dalších stromů a květin. Na zemi se válela spousta pomerančů, které nikdo nestíhal sbírat. Takové plýtvání , napadlo mě. Hned jsem dostala chuť vniknout do jedné ze zahrad a nabrat do tašky čerstvé popadané pomeranče. Ale neodvážila jsem se. Šla jsem dál a nechala se kochat překrásnou krajinou lemovanou horami.

Bylo horko a pomalu jsem se vracela zpět do centra. Cestou jsemnarazila na malý bar pro místní. Bylo otevřeno a servírovalo se tam i jídlo. Nikde žádný turista, jen místní obyvatelé, kteří se navzájem zdravili a všichni se bavili tak nějak se všemi. Posadila jsem se k venkovnímu stolu a objednala si čerstvou šťávu z pomerančů a kuřecí špíz ze salátem. Špíz i salát byly přelité dresinkem z hořčičným semínkem a medem. Jídlo bylo jednoduché, levně a výborné. Vše bylo čerstvé.
Vedle u stolu seděla skupinka postarších mužů. Také měli pozdní oběd jako já. Španělé si opravdu dokáží užívat život a na jídle nešetří. V tomto jsou hodně podobní Italům. Skupinka si nejprve obědnala veliký entre cote steak, který zapili whisky a potom pořádnou porci tvarohového dortu a kávu.
Po jídle jsem se zeptala na recept na dresink. Tak nějak jsem ho uhodla,ale chtěla jsem vědět, jestli kuchař nemá nějaké skryté tajemství. Zjistila jsem, že moje "laboratoř" na jazyku poznala všechny ingredience.
Pomalu jsem šla zpět. Stavila jsem se v místní pekárně, abych si koupila něco sladkého. Chtěla jsem ochutnat Ensaïmadu s pomerančovou náplní, ale měli ji velikou jako kolo u vozu, tak jsem si koupila jiný druh sladkého pečiva podobné pestinos. A samozřejmě chuť byla úžasná.
3 kousky buchty jsem do sebe nacpala během čekání na tramvaj do Port de Soller. Přišla tam spousta lidí, kteří měli stejný nápad jako ja.
Cesta netrvala dlouho, asi jen 25 minut. Během cesty jsem se stihla zdokonalit v zeměpise. Vdle mě seděla španělská holčička a naproti ní seděli její rodiče. Maminka s holčičkou se snažily vyjmenovat všechny světadíly.
Tak tady jsou:
Evropa, Čína, Afrika. Oceánie, Amerika
Čína byl oblíbený světadíl holčičky, ale mamince se líbil světadíl Oceánie. Dovolila jsem si je upozorit, že světadílů je pět a vyjmenovala jsem, které to jsou. Maminka se zeptala:
"A Oceánie, co to je? To fakt není světadíl.? Škoda, to zní tak hezky."
Chtělo se mi smát, ale udržela jsem se.
Vystoupila jsem z tramvaje, která mě stála 5 euro a šla se projít. Nejprve jsem nakoukla do obchodů s botami. Všude se páše, že si má člověk z Malorky dovézt kožené boty. To, co jsem zatím viděla byl stejný typ sandálů, podle kterých člověk poznal turistu. Tyto sandály se mi nelíbili a jiné pěkné boty vyrobené na Malorce jsem nenašla.
Udělala jsem spoustu fotek a zatoužila se vykoupat. Celý den bylo přes třicet stupňů. Pláž tu nebyla tak hezká jako v Síllot nebo Porto Cristu. Byla to směs hrubého písku a hlíny. Lehátka byly ještě dražší než na východním pobřeží. Nikde jsem neobjevial žádnou převlíkárnu. Najednou jsem uviděla toalety, které patřily jedné restauraci a tak jsem se do nich šla převléci doplavek. Chvíli jsem se vzkoupala. Voda byla příjemná.
Zpět do Palmy jsem jela autobuse přímo z Port de Sollér. Tramvaj a vláček jsem vynechala. Za autobus jsem dala 4 eura. Přímý autobus, kterýje v Palmě za třicet minut měl zpoždění a tak jsem jela autobusem, který jel přes hojně navštěvovanou Valdemossu. Cesta sice trvala hodinu a půl, ale stálo to za to.
Dnes mohu všem doporučit výlet na Soller autobusem. Vynechte Ferrocaril de Soller za drahé peníze. Autobus staví, jak v Soller, tak i v Porto de Soller. Jeďte autobusem do Valdemossy, podívejte se na starý klášter a pokračujte dalšm autobusem do Soller. Projděte se mimo turistickou stezku, obdivujte pomerančovníky a místní architekturu a zajeďte si tramvají se vykoupat do Port de Soller. Zpět do Palmy můžete jet přímým autobusem. Uvidíte tak mnohem více za méně peněz.
A tímto skončil můj první výlet na Malorku. Již mám však zakoupenou letenku na další objevování Malorky.
Malorko uvidíme se za měsíc!

Změna designu

16. srpna 2013 v 15:30 | Čarodějka |  Deník
Řekla jsem si, že je na čase změnit design blogu. Tak jsem rychle něco nového pro svůj blog "ušila".
Budu se to ale snažit ještě trošičku vylepšit. Doufám, že vás to neodradí od čtení mého blogu.
Hezký víkend
Andrea

Jaký by se nám líbil život?

14. srpna 2013 v 11:27 | Čarodějka
V jižním Švédsku je bouřka a padaly kroupy. Kamarádka neviděla na cestu a napsala mi, že v takovém počasí by měl být člověk doma a nemělo by se pracovat. Naprosto s ní souhlasím. Mě se ale nechce pracovat, když je venku hezky a svítí slunce. Takových dní tu je málo a tak bych raději chodila venku, než seděla v kanceláři.
S kolegou máme rádi tennis a tak jsem dospěli knázoru, že my dva bychom měli mít speciální dovolenou v průběhu grandslamových turnajů, což je 8 týdnů. Dalších 10 týdnů se hrají tenisové masters například v Doha, Madridu, Římě... Takže to je dalších 10 týdnů dovolené. S kamarádkou jsem dospěly k názoru, že ideální život by byl, kdyby dovolená byla 280 dní v roce a po zbytek roku by člověk pracoval.
Kolega dodal:
Sním o tom, že jednou setřu los a najdu tam, že jsem doživotně vyhrál 25 tisíc korun za měsíc, které se nemusejí danit. To bych nemusel pracovat vůbec.
Když to shrnu, tak ideální život by byl, kdyby člověk pracoval pouze 85 dní v roce a ještě k tomu dostával 25 tisíc švédských korun jako bonus navrch.
A co bych v takovém případě dělala já?
Obšas bych šla do práce, abych potkávala nějaké lidi a i se s nimi zasmála. Jinak bych cestovala po celém světě. Jela bych se podívat za všemi svými přáteli, kteří jsou roztroušení po celém světě, jela bych se podívat na všechny grandslamové turnaje. Konečně bych měla na vstupenku na finále Wimbledonu a také čas jet na všechny tenisové masters. A také bzch si asi pořídila malý domek ve Španělsku.
Život by neměl chybu!
A co byste dělali vy?
Napište to d komentáře.

Malorka na vlastní pěst – díl pátý– Palma de Mallorca

14. srpna 2013 v 8:00 | Čarodějka |  Cestování
Byl pátek - čas odjezdu do Palmy. Schválně jsem si nechala dva dny na prohlídku hlavního města Mallorky a eventuelní výlet do jiných končit. Moře jsem si užila dost.
Jěla jsem přímým autobusem do Palmy na Plaza d´Espana. Odtud jsem jela autobusem č. 3 k mému hotelu. Měla jsem zabukovaný hotel Tryp Bosque. Nebyl úplně v centru, ale to mi nevadilo. Měl být kousek od hradu Bellver.
Jízdenka na autobus městské dopravy v Palmě se také kupuje za hotové přímo u řidiče autobusu a stojí 1,5 EUR. Pokud by člověk byl v Palmě déle a jezdil často autobusem, tak se vyplatí si koupit turistickou jízdenku na více jízd.
Autobus mi zastavil 20 metrů od hotelu. Lépe jsem svůj booking vymyslet nemohlaJ
Dostala jsem pokoj v prvním patře, který byl o tři patra níže než recepce. Pokoj byl pěkný, čistý a veliký. Měla jsem z něj výhled přímo k hotelovému bazénu, kam jsem hned zavítala. Voda byla čistá a u bazénu nebylo moc lidí. Bylo to krásné místo na relax. Snídaně v hotelu byla úžasná. Nechyběly místní speciality, buchty, spousta čerstvého ovoce. Určitě si tento hotel zabukuji i při své další návštěvě Malorky.

A jaká je vlastně Palma?
Palma je hlavní město Baleárských ostrovů. Najdete zde prakticky vše - od historických budov až po moderní noční kluby. Do Palmy se lidé jezdí koupat i bavit. Město má asi 300 tisíc obyvatel. Pro zajímavost uvedu, že první charterové letadlo přistálo na letišti v Palmě v roce 1955.
Historie města se píše již od období Římanů. Během morského období byl ostrov pod nadvládou Arabů.
Nádherná je procházka podél pobřeží. Při procházce parkem de ka Mar narazíte na část staré městské zdi, uvidíte staré větrné mlýny a pokud budete mít štěstí jako já, tak budou v parku vystaveny například fotografie. Naleznete zde i kavárnu, která vybízí k příjemnému posezení.

Když budete pokračovat dál, tak dojdete ke katedrále La Seu. Odtud je nádherný výhled na moře.
Od centra na druhou stranu můžete dojít k hradu Bellver (Castello de Bellver). Hrad je postaven do kruhu a je odsud úžasný výhled na celé město.
Rozhodně si v Palmě nenechte ujít návštěvu supermarketu. Až uvidíte všechny ty čerstvé ryby, několik druhů Serano a Iberica šunky a njerůznějších španělských specialit, tak se vám budou sbíhat sliny. Rozhodně si kupte několik deka čerstvě nakrájené serano šunky. Je daleko chutnější než ta, co je zabalená ve vakuovém obalu. Také doporučuji ochutnat čerstvý sýr. Mý bílomodrý obal a podobnou chuť jako mozarella. Jen se dá trochu rozetřít po chlebě. A samožřejmě aioli majonéza. Je to vlastně majonéza s česnekem. Ráda do ní namáčím i bagetu. Jak to píšu, tak mám hladJ
V Palmě se dá jít i do divadla. Momentálně můžete vidět muzikál Carmen ve španělštine anebo akrobatickou show Piráti v Karibiku.
Za nákupy se můžete vydat například do shoping centra El Corte Inglés, který naleznete na Avd. Jaume III.
Ve měste je i několik nočních klubů jako například: El divino, Luna nightclub a Sunset club.
Z Palmy můžete jet vláčkem Ferrocaril de Soller na výlet do Soller. O tomto výletu budu psát příště.

Papriková malmeláda – recept ze Španělska

13. srpna 2013 v 8:00 | Čarodějka |  Apetizers
Paprikovou marmeládu jsem poprvé ochutnala letos na Malorce, kde mi byla naservírovaná jako tapas na kousku bagety. Její chuť mě velice zaujala a hned jsem ji vyzkoušela i doma. Výborná je jako předkrm na toust anebo k masu. Existují různé varianty receptu na tuto marmeládu. Většinou jsou z červené velké kapie, ale jsou i recepty, kde se používá sterilizovaná paprika. Na Malorce jsem jedla variantu připravenou z čerstvých červených a zelených paprik. Byla jsem hodně překvapená sladkou chutí.
V obchodech na Malorce jsem si pak všimla, ye španělé mají marmeládu i rajčtovou, která je údajně výborná a k sehnání je i marmeláda s malých cibulek.
Na výrobu 2 skleniček paprikové marmelády budete potřebovat:
400 g červených a zelených paprik
200 g cukru
50 ml vinného octa
50 ml vody
Doba přípravy: 10 minut, doba vaření: ca 30 minut.
Postup:
Omyté papriky zbavte semínek a nakrájejte je na malinké kostičky. Dejte je do hlubšího kastolu a přidejte cukr, vodu a ocet. Vařte pomalu zhruba půl hodiny až 40 minut.
Marmeládu naplňte do zavařovacích skleniček.

Španělská bramborová omoleta - Tortilla de patates

12. srpna 2013 v 11:03 | Čarodějka |  zelenina


V tomto receptu uvedu variantu, kterou jsem jedla v Madridu i v Palmě na Malorce.
Na španělských interetových stránkách jsem však našla spoustu různých variant. Torilla se servíruje studená a krájí se jako dort. Mě chutná i teplá čerstvě udělaná. Můžete ji mít jako hlavní chod, jednohubku na oslavě, tapas či jako přílohu k masu. Ve španělských hotelích se často servíruje i k snídani.
Na tortillu budete potřebovat následující ingredience:
600 syrových brambor
6 vějcí
Sůl, pepř
Nasekanou petrželku (nať)
½ střední cibule.
Olivový olej.
Postup:
Nakrájejte brambory a tenší proužky a opékejte je na olivovém oleji ca 30 minut. Brambory by měly být měkké, ale ne příliš. Něměly by být opečené.
V míse rozmíchejte vejce, osolte a opepřete. Přidejte asekanou cibulku na středně hrubé kousky a nasekanou petrželku. Brambory sudejte z pánve na taliř a osušte tuk ubrouskem.
Nechte je trochu vychladout a zamíchejte je do vajíček. Poté směs nalejte na rozehřátou větší pánev s olivovým olejem, na kterém jste opékali předtím brambory. Pomalu opékejte ca 5 minut. Přiklopte talířem větším než pánev a překlopte na něj tortillu a opečte ji na pánvi z druhé strany. A máte hotovo
Poznámka: Já jsem opékala brambory a pánvi, ale tortilu jsem zapekla v pečící formě v troubě. Brambor jsem měla poěkud více než je v původním receptu. Pokud ji budete zapékat v dortové formě, tak do dejte pečící papír. Ezapoměťe formu dostatečě vymazat.
Jiné variaty receptu uvádějí jako igredienci i zelenou papriku nakrájenou a kousky.

Dresing na salát s hořčičným semínkem -recept z Malorky

9. srpna 2013 v 8:00 | Čarodějka |  zelenina
V Soller na Malorce jsem zavítala do malé místní hospůdky, která byla ukrytá ostatním turistům.
Všichni místní, co jsem přišli se zdravili a znali mezi sebou.
K jídlu jsem si objednala kuřecí špíz ze salátem.

Jídlo bylo přelité úžasným dresinkem, který se hodil, jak k masu, tak i na salát. Zeptala jsem se, co v něm je, abych si jej mohla doma připravit. Dresinkem se hodí i přelít rybu.
Příprava je velice jednoduchá a zvládne ji úplně každý.
Budete potřebovat:
Lžíci žlutého hořčičného semínka
Lžící kvalitního olivového oleje
Lžíci medu
špetku soli a drceného pepře
Lžíci balzamického octa

Postup:
Chvíli povařte hořčičné semínko ve vodě, aby změklo a přeceďte je.
Med trochu ohřejte, aby byl úplně tekutý. V misce smíchete všechny ingredience a je hotovo. Dresink má příjemně nasládlou chuť. Pokud budete chtít dresink s výraznější hořčičnou chutí, tak do něj můžete přidat trošicku plnotučné hořčice.

Malorka na vlastní pěst – díl čtvrtý – Tapas

8. srpna 2013 v 17:00 | Čarodějka |  Cestování
Při další návštěvě Porto Crista jsem si řekla, že si zajdu do místní restaurace na oběd. Většinou jsem si dala k obědu jen nějakou broskev, ale teď jsem měla kupodivu hlad.
Bloudila jsem městečkem v opuštěných a tichých uličkách. Bylo horko a většina lidí pokud nepracovala se schovávala ve stínu svých příbytků. Tajně jsem do nich nakukovala. Zajímalo mě úplně vše. Na jedné z ulic, která vedla zpět k centru jsem objevila místní restauraci, která servírovala denní oběd. Nikde žádný turista. To znamená španělské jídlo a žádný turista. Paráda.
Vešla jsem dovnitř, kdě majitel s majitelkou zrovna jedli oběd. Skoro nikdo tam nebyl. Španělsky jsem se zeptala, jestli se můžu u nich najíst.
Sedla jsem si venku na zahrádku, na které byl díky krásným plazivým květinám stín. Vedle u stolu seděl postarší španělský pár. Objednala jsem si grilovanou rybu se salátem a minerálku. Z tašky jsem vytáhla Italské prázdniny od Wericha a četla si. Obsluha mi přinesla misku z olivami a chléb. A Tak jsem mpomalu při čtení uzobávala.
Najednou se u vchodu objevila anglická rodinka s dvěma malými dětmi.
"Máte Tapas?" Zeptala se žena obsluhy.
"Bohužel, nemáme."
Postarší muž u vedlejšího stolu jim začal španělsky vykládat, že už je viěl dole ve měste. Rodinka neuměla španělksy a tak mu nerozumněli. Já sice nejsem žádný přeborník ve španělstině. Učím se pouze 3 měsíce, ale rozumněla jsem , že rodinu již viděl hledat tapas předtím doel ve městě. A tak jsem jim to přeložila.
Žena se na mě otočila a zeptala se:
"Nevíte, kde je tady nějaká dobrá tapas restaurace?"
"Tapas restaurace? To snad jen v přístavu, kde je to pro turisty." Odpověděla jsem a vysvětlila jí, že kvůli španělskému jídlu sedím v této malé hospůdce. Rodina hledala také něco španělského ne pro turisty.
Když odešli, taks e mě postarší pán zeptal.
"mluvíš španělsky"
"Jen trochu" odpověděla jsem.
"Představi si, já už jsem je viděl před dvěma hodinama dole v přístavu hledat tapas a pak u kostela. Ta ženská je blázen."
Zasmála jsem se a řekla, že to není normální.
Dotaz na Tapas jsem pak slyšela na Mallorce ještě hodněkrát. V palmě měli na náměstí pěkné turistické restaurace. Vařili výborně, ale bylo to hodně drahé a jejich podání Tapas byl hlavní chod za deset a více EUR.
A co to vlastně Tapas je?
Kdyžbych měla slovo přeložit do češtiny, tak bych použila výraz jednohubky. Jsou to malé chuťovky.
Může to být kousek bramborovo vaješné tortilly (omolety), miska oliv, serano šunka, jeden plátek bagety s paprikovou marmeládou, pár kousků kalamari. Prostě různé malinké občerstvení.
Španělé jedí tapas v barech, když pijí. Dáte si drink a v tapas barech k tomu servírují nějakou maličkost k jídlu. Tyto maličkosti bývají velice levné, ale moc se z jedné orce nenajíte. Rozhodně nehledejte Tapas bar otevřený přes oběd. Pokud někde inzerují Tapas v restauraci, kde mají otevřeno přes den, tak je to pro turisty, kteří si v cestovním bedekru přečetli, že při návštěvě Španělska musí ochutnat tapas. Bohužel většina z nich hledá tapas, aniž by věděli co to je.

Malorka na vlastní pěst – díl třetí – Manacor a tennis

8. srpna 2013 v 8:00 | Čarodějka |  Cestování
Z Porto Crista jsem přijela do Manacoru asi za 20 minut. Jízdenku jsem koupila u řidiče za 1,98 EUR.
Autobus byl docela plný, ale všichni seděli. Venku bylo horko, asi 36 stupňů ve stínu, takže to sice nebylo úplně optimální počasí na výlet do rozžhaveného města, ale chtěla jsem najít tenisové kurty, kde hrával Rafa Nadal - Club de Tennis Manacor. Vezla jsem s sebou tenisvou raketu, kdyby bylo náhodou možné si zahrát. Vášnivý tenista nikdy neví :-)
Měla jsem v plánu si domluvit tenisový s trenérem, abych trochu vylepšila tenisovou hru.

Autobus zastavil až u vlakového nádraží na Plaza de Sa Mora. Byla neděle asi tři hodiny odpoledne, horko a já neměla mapu. Centrum bylo skoro úplně prázdné. Naštěstí byla na náměstí velká mapa města pro turisty. I phone má jednu skvělou funkci: poznámky,kde jsem měla zapsanou adresu tenisového klubu. Našla jsem jej na mapě a pak jsem si z mapy vypsala do mobilu každou ulici, kterou jsem měla jít, kde odbočit v pravo, či vlevo. Nejprve jsem zabloudila na větší náměstí. Nebyl tam ani jeden človíček. Pak jsem se vrátila a zjistila, že hlavní ulice Avenida De Salvador Juan je ta, kde jsem vystoupila a že stačí jít stále rovně. V jednom otevřeném butiku jsem si koupila studenou vodu. Nic jiného se pít nedalo. Za patnáct minut měla voda v láhvi teplotu čaje. Po cestě jsem se dvakrát zeptala na cestu. Tenisový klub se nachází na Avd. del Parc. Je to kolmice k Cale Portugal.

Nakonec jsem našla tenisové kurty i bez mapy. Když jsem k nim došla, tak jsem zjistila hned na začátku města, hned při vjezdu z Porto Crista. Myslela jsem si, že je divné, že autobus nezastavil nikde blíž klubu. Naproti klubu je tenisový obchod, který měl pro letní měsíce upravenou otevírací dobu.
Tenisový klub měl bohužel v neděli od 12:00 zavřeno :-( Po cestě zpět jsem se stavila v jedné restauraci. Majitel zrovna obědval se svojí rodinou. V šesti lidech snědli asi skoro celé grilované prase a k tomu kybl rajčat. To nepřeháním. Opravdu se v tom horku tak strašně cpali. Já jsem od snídaně nic kromě pěti kakaových bobů nejedla . Sice jsem cítila menší lad, ale nedokázala jsem si představit, že bych jedla něco teplého. Dala jsem si jen pomerančovou limonádu, která mě krásně osvěžila. Byla Jsem unavená a tak jsem chvíli poseděla. Pak jsem šla zpět na zastávku, kde jsem předtím vystoupila a čekala na autobus. Mezitím jsem přemýšlela, jak zavolám v pondělí do klubu a domluvím si tréning a také kolik času budu potřebovat, abych přišla včas.
Autobus přijel. Cestou zastavil kousek od tenisových dvorců. Snažila jsem se zapamatovat, kde přesně, abych mohla příště dál řidiči znamení, že chci vystoupit. Byla jsem vedrem a dlouhým chozením po Porto Cristu a Manacoru tak zničená, že jsem si nedokázala představit, že bych opět měla jít stejnou cestu.
Jízdenka z Manacoru do S´illot stála myslím 3,80 EUR. Druhý den se mi podařilo domluvit si s tenisovým trenérem tréning na další den večer. Nemohla jsem se dočkat.
Když jsem se v úterý vrátila do Manacoru, tak jsem tam najednou byla za 30 minut až ze Síllot, což předtím trvalo hodinu. V klubové restauraci jsem si dala sandvič.
Trenér Tomy byl sympaťák v mém věku a na rozdíl od většiny Španělů mluvil docela slušně anglicky. Dal mi pěkně v úterý i ve středu zabrat,a le výsledek byl znát.
A tak jsem si zahrála na stejné antuce, na které trénoval Rafael Nadal.
A proč jezdí do Manacoru lidé tenisem nepolíbení?
Manacor je známý výrobou syntetický perel. Můžete navštívit jejich továrnu, podívat se na výrobu a v jejich butiku si zakoupit perly za zvýhodněnou cenu. Vyrábí se zde i nábytek, keramické květináče a jiné věci. Manacor je druhé největší město Malorky a dá se zde i dobře nakupovat. Až sem přijedu příště, tak si určitě zajdu na pondělní trh. Ale to bude až na podzim.
Ve čtvrtek jsem něměla žádný tréning a tak jsem si zajela znovu do Porto Crista a navštívila místní restauraci. O její návštěvě a tapas napíšu příště.

Malorka na vlastní pěst – díl druhý – Porto Cristo a trhy

7. srpna 2013 v 11:46 | Čarodějka |  Cestování
V neděli jsem vstala před osmou ranní a šla na snídani. Byl tam celkem slušný výber, i když míchana vajíčka se nedala jíst. Měla jsem pocit, že kuchař místo soli použil cukr.
Rozhodla jsem se, že se budu dorozumívat pouze španělsky a tak jsem to hned vyzkoušela na recepci.
Recepční mi sdělila, že nedělní trh je od osmi do dvanácti. Jela jsem od hotelu autobusem do Porto Cristo v 10:05. Autobusz jeydí poměrně často. Úžasnou věcí na jízdních řádech byla informace o tom, jak jezdí autobusy zpět. Paráda. Takže jsem si rovnou vypsala, kdy mi to jede zpět a jak to jezdí do Manacoru a zpět. Jízdenka mě stála 1,85 EUR. Vystoupila jsem v centru a trh byl hned u zastávky. A také hned u pláže. Pláž se ve španělštině řekne plaza, ale na Mallorce uvidíte značení s názvem Platja.
Bylo zde jen pár stánků s ovocem a zeleninou, stánek s kořením, mýdlem, kakaem..našly se tu i nějaké kabelky a oblečení. Mě nejvíce zaujaly stánky s jídlem. Koupila jsem si pár broskví, které byly nádherně šťavnaté. Lepší jsem nejedla. U stánku s domácí čokoládou prodával sám majitel i sluncem pražené kakaové boby z Ekvádoru. Mám je ráda. Chutnají jako čokoláda, nejsou sladké a přitom jsou plné antioxidantů. Navíc vás i trochu zasytí. Nedá se jich sníst mnoho, jen tak 3-5 kousků. Pán prodával také stoprocentní kakao, které vyrábí sám. Kakao holandského typu, které se používá hodně na pečení má v běžném obchodě jen 70 procent. Chuťově se tohle kakao nedá srovnat se špatnou kvalitou kakaa v běžné obchodní síti. Ale už dost o kakauJ
Návštěva trhu mi trvala tak asi 45 minut. Podobné trhy jsou i ve čtvrtek v S´llot . V Manacoru můžete jít na veliký trh v pondělí dopoledne. Informace o trzích v okolí Manacoru naleznete prakticky všude i na jízdním řádu autobusů na zastávce.
Po návštěvě trhu jsem se prošla Porto Cristem. Je to krásné malé městečko s velmi málo hotely, ale velikou návštěvností turistů. A proč sem turisté vůbec jezdí?
V Porto Cristu jsou zámé hodně navštěvované jeskyně Cuevas del Drach .V jeskyních je jedno z největších jeskynních jezer, na kterém se můžete projet lodičkou. Jsou zde i koncerty a vstupenka včetně koncertu a lodičky stála tuším 14 Eur. V okolí Porto Crista je vícero jeskynní, ale Cuevas del Drach neboli dračí jeskyně jsou největší a nejvíce navštěvované. Další "atrakcí" je pláž v centru města, malý kostelík, nádherné okolí, blízkost s Manacorem a blízkost ostatních pláží jako je Síllot, Cala Millor, Cala Romantica,Calas de Mallorca etc. Autobusové spojení je úžasné a autobusy jsou klimatizované a kupodivu jezdí docela přesně.
Po poledni jsem jela do Manacoru hledat tenisový klub, kde hrával Rafa Nadal.
O Manacoru napíšu v dalším díle.