Březen 2012

Pomaluji vše, co se dá - de coupage

11. března 2012 v 15:54 | Čarodějka |  Deník

V práci nás bylo víc, kdo měl spadeno na dřevenou krabičku od buchty, kterou nám k valentýnu poslal jeden dodavatel a tak jsem o ni losovali. Nakonec jsem krabicku vyhrála já. Nebyla nic speciálního, ale jí jsme potřebovala na něčem vyzkoušet své krakelovací laky a techniku de coupage. Musím říct, že mě to hodně bavilo a tak jsem si hned zašla do výtvarných potřeb koupit jeden podnos, který jsem hned pomalovala tzrkisovou barvou a nalepila na nej tulipany stejného motivu, jaké jsou na krabičce. Nejsou to žádné ubrousky, ale vystřihla jsem je z italského časopisu o de coupage technice. s krakelovacím lakem jsem též nikdy nepracovala a v Čechách jsem si koupila základní a vrchní krakelovací lak. Bohužel na nich nebyl návod a na internetu jsem toho moc nenašla a teak mi nezbylo nic jiného, než to prozkoumat v praxi.
Pokud máte stejný problém, že jste si nekoupili celou sadu laků od koh in nooru, kde je návod na jejich použití, tak tady je něco o mém postupu.


1. Povrch krabičky jsem nejprve našepsovala a nechala nátěr 2 hodiny zaschnout.
Pokud nejste zdatný výtvarník, který si umí vyrobit akrylový šeps sám, tak si ho kupte již namíchaný ve výtvarných potřebách. Používá se pro úpravu povrchu před malováním na plátno, dřevu, překližku a jiné.
2. namíchala jsem si tyrkisovou barvu a natřela jí krabičku (modrá, zelená a trochu bílé). Použila jsem akrylové barvy, které jsou ředitelné vodou. Barvu jsem nechala hodinu zaschnout. Poté jsem krabičku natřela ještě jednou.
3. Na širší štětec jsem nabrala trochu bílé akrylové barvy a pomocí prstu, kterým jsem vždycky ohnula plochá štětec s barvou a pustila jej jsem udělala na povrchu bílé tečky. Krabiška vypadala jako by byla pokropená. Můžete použít i sítko na čaj a přes něj štětcem barvu na krabičku nakropit. Je to technika, kterou nás naučili již na zíkladní škole. Bílé tečky nechte hodinu na krabičce zaschnout.
4. Vystřihla jsem si již natištěné tulipány. Můžete použít jakýkoliv motiv. tulipány jsem zezadu potřela lepidlem na de coupage a nalepila je na místo, kde jsem je chtěla mít. Poté jsem je přetřela lepidlem ještě z vrchu. Lepidlo bylo též od koh in nooru.
5. Přes tulipány jsem lehce houbičkou nanesla trochu zlaté neředěné olejové barvy. Barvy nesmí být moc a ne všude. Snažila jsem se jí vytvořit i trochu stíny. Záměrem bylo, aby krabička dostala starobylý ošoupaný vzhled. Nechte pořádně zaschnout. klidně až do druhého dne.
6. Nanesla jsem základní krakelovací lak od koh in nooru a nechala jej zaschnout 1 hodinu.
7. Na základní lak jsem nanesla vrchní jemný krakelovací lak a nechala jej zaschnout celkem 3 hodiny.Chtěla jsem, aby pořádně zatvrdnul. Naneste pouze jednu vrstvu a lak nepřetírejte, jinak vám nerozpraská.
8. na krabičku jsem po zaschnutí laku nalepila stříbrnou lemovku. Použila jsem univerzální rychle schnoucí průzračné lepidlo. Nepoužívejte lepidlo na papír!
9. Zlatý akrylový lak jsem smíchala s vodou a přetřela jím krabičku. Zlatý lak se dostal do rozpraskaného laku a vytvořil tak patinu. koh in noor vyrábí i patinu, která se za tímto účelem prodává, ale já o tom bohužel, když jsem kupovala v Čechách laky nevěděla a ve Švédsku se bohužel nic takového neprodává. Přebytek laku jsem z krabičky setřela hadříkem a pak houbičkou nanesla neředěný zlatý lak. Nanesla jsem jej ledabyle pouze na některá místa, aby mi vytvořil vzhled staré krabičky, co jsem zdědila po babičce.
10.Nechala jsem vše zaschnou do druhého dne a zafixovala průzračným fixační akrylovým lakem. Teď je krabička připravená pro použití.


Na podnos jsem použila stejné barvy a laky a stejnou techniku. Tentokrát jsem nanesla krakelační laky na sebe do kříže, což mi vytvořilo vetší praskliny.

Zápisky cestovatele - London is calling

9. března 2012 v 14:33 | Čarodějka |  Cestování
Nový rok mě tak trochu nakopl. Vlastne jedna skutečnost. Najednou jsem se rozhodla koupit si letenku do Londýna a odjet tam na víkend. Letenky se dají pořídit poměrně levně a tak jsem neváhala.
Proč můj mozek v ten moment vymyslel zrovna Londýn nevím, ale moc jsem nad tím nebádala.
Až když jsem měla letenku, tak jsem si uvědomila, že celý život jsem měla sen. Chtěla jsem se podívat do Wimbledonu do All England clubu, kde se každým rokem koná turnaj těch nejlepších tenistů. A tak jsem se rozhodla si tento sen splnit. V roce 2006 otevřeli ve Wimbledonu muzeum a tak místo nákupů na Oxford street jsem jeden den věnovala navštěvě této tenisové Meky.
Cestu jsem si dopodrobna naplánovala. Měla jsem na to sice jen 10 dní, al ev dnešní době internetu to není ýádný problém. Kamárádka žila v Londýně 5 let a tak jsem od ní dostala i nejaké tipy, kterých zřejmě využiji příště.
Nejdéle jsem řešila ubytování. Standard v Londýně je nevalný a slušné hotely josu drahé. Za 1 noc ve špatném Londýnském hotelu zaplatím stejné eníze jako za jednu noc v krásném a čistém hotelu ve Stockholmu. Nakonec jsem se rozhodla pro Holiday Inn express na Belgrave road, která se kříží s Buckinham paláce road, což není daleko od královksého paláce a navíc je to blízko Victoria station, kam přijíždějí autobusy ze Stanstedského letiště. Ryanair přistává právě tam.
Z Göteborgu jsem odlétla již v pátek večer. Nenechte se mýlit tím, že Stansted je letiště pro nízkorozpočtové aerolinky. Je to veliké letiště a na odbavení při odletu si rezervujte 2 hodiny. Přílet není tak dramatický, ale do příletové haly musíte jet malým vláčkem. Není to nic složitého. Běžte tam, kam většina lidí. Jinak jsou tam samozřejmě cedule.
Z letiště se dostanete do Londýna buď vlakem nebo autobusem. Vlakem trvá cesta kratší dobu, ale jednosměrná jízdenka stojí 20 liber. Za autobus jsem zaplatila za jednosměrnou jízdenku 9 liber. Za obousměrnou jízdenku však zaplatíte pouze 13 liber. Tato cena platí pro společnost Terravision. Byla to ta nejlevnější a její autobusy přijíždějí na Victoria station.
Vlak končí na Liverpool street.
Zde jsou informace o všech autobusových společnostech, které jezdí ze Stanstedského letiště do Londýna:
Pokud přiletíte do Stanstedu pozdě v noci anebo odlétáte brzy ráno, tak je lepší si na jednu noc zarezervovat pokoj v hotelu u letiště. Cesta do Londýna trvá 75 minut a první autobusy jedou ve 04:00. Já jsem odlétala zpět v pondělí v 6:55 a tak jsem si na noc z neděle na pondělí zabukovala Hilton hotel, který je pouhých 10 minut od Letiště. Hotel má vlastní shuttle autobus, který vás za 2 libry dopraví z letiště do hotelu a z hotelu na letiště. Hotel není drahý a má pohodlné postele a pěkný bazén. Snídaně stála 9 liber 90 penci. Na letišti si můžete objednat i taxi. Funguje to však jinak než jinde. Taxi mají svoji budku přímo na letišti, kde si je objednáte. Mají pevné ceny do všech hotelů. Zaplatit můžete předem i kartou. Dají vám účtenku a řeknou čísla taxíku, který na vás čeká před letištní halou. Cesta z Letiště do Hiltonu stála 11 liber.
Ze Stanstedu jsem příjela na Victoria station a moje mapa z googlu nebyla zrovna valné kvality. Nevěděla jsem, jestli se mám dát na pravo či nalevo. Na ulici i v tuto dobu bylo dost lidí, kteří byli velice ochotní. Naproti Victoria station je i budova policie, takže pokud se ztratíte, či budete potřebovat jinou pomoc, můžete se obrátit i na ně. Stanice je otevřená i v nočních hodinách.
Bohužel ne všichni věděli, kde je Belgrave road i když byla vlastně za rohemJ
Najednou ke mě přiskočil mladík se svojí slečnou a zeptali se mě, jestli jsem zabloudila. Hend vytáhl z kapsy svuj mobil s internetem a našel na mapach, jak se dostanu do hotelu. Byla jsem jim za tuto pomoc vděčná a diký jejich popisu jsem hotel bez problémů našla.
V hotelu na mě čekala již kamarádka. Belgrave road je krásná a tichá ulice. V noci zdě není žádný hluk.
V hotelu bylo přetopeno a bohužel topení nešlo nijak regulovat. Hliday inn byl jeden z mála hotelů, kde měli snídani v ceně ubytování. Standard moc neodpovídal ostatním hotelům z tohoto řetězce, kde jsem již spala dříve. Povlečení a koupelna byly čisté. Na pokoji je i fén a varná konvice s 2 pytlíky čaje a instatní kávou a smetanou. Toto je anglický standard. Varnou konvici najdete v každém hotelu. Měli ji i v Hiltonu a my jsme jí rády využily. Pokoj v Holiday inn byl malý a za pokojem měl malou šatnu se stolkem a židlí. Tam bylo i okno do ulice, které se dalo otevřít. V pokoji byl položen koberec, který nebyl vyluxován. Když jsem šla bosá, tak jsem pod nohama citila malé kamínky. V hotelu mají u recepce počítač, kde můžete za poplatek 1 libry v hotovosti či 3 liber kartou za 20 minut surfovat.
V sobotu ráno jsem si daly snídani v hotelu. Snídaně je skromnější, ale úplně to stačí. Naleznete zde marmeládu, máslo, jogurty, smažená vejce, opečený párek, sýr , chléb a croissanty. Nedokáži si vybavit, zda jsem ta viděla nějakou šunku nebo ne. K pití byla káva, čaj a dva druhy džusu.
Posilněné snídaní jsme vyšly směrem k Buckingham paláce street. Po cestě jsme narazily na gotický kostel Sv. Gabriela, který byl bohužel zavřen, ale i tak se mi podařilo udělat pěknou fotku interiéru.
Na Belgrave road mě facsinovaly bílé viktoriánské domy s červenými a modrými dveřmi. Hned jsem se rohodla, že si jeden namaluji..
Cesta k Buckinghamskému paláci trvala asi půl hodiny. Po cestě je spousta restaurací, které servírují i snídani, butiků se suvenýry a ostatnim zboží. Prišly jsme zrovna těsně před střídáním stráží. Prostory před Buckinghamským palácem hlidala jizdni policie na konich. Bylo to zajimave. Bohuzel bylo před buckinghamskym palácem tolik lidi, ze nemylo skoro nic videt. Anstesti jsem pomerne vysoka a měla boty na podpadku. A tak jsem zvedla ruku nad hlavu i s fotakem a udelala spoustu fotek, abych potom vůbec viděla, jak stridani strazi probehlo. Sem tam jsem neco zahledla. Bohuzel moje kamaradka neviděla vůbec nic. Stridani strazi me moc nenadchlo. Daleko zajimavejsi stridani strazi jsem zazila ve Stockholmu a v Athénách. Na Buckingham street naleznete královský butik, kde si muzete koupit královský porcelan a vse, co anglicka koruna schválila k prodeji v jejich vlastním butiku. Veci jsou to pomerne drahe, ale kvalitní a pěkně.
Cestou od Buckinghamu jsme prošly kousek v Hyde parku a pote přešly silnici k St. James parku ktrerym jsme dosly k Westminster Abbey. Vedle katedraly stoji kaple svate kateriny, která je přístupná zdarma. Vstupenka do Westminster Abbey, kde měla svatbu princezna Diana s princem Charlesem stoji 13 liber.
Když budete pokracovat rovně od Westminsterského opatstvi, tak dojdete k Big Benu. Od Big Benu jsme se kousek vrátily a pokračovaly v pravo, abychom dosly nakonec na Pickadily Circus a pote na Oxford street. Na Pickadily circuss celkem nickrome velke svetelne reklamy nenajdete. Oxfort street je však znama jako nákupni ulice, kde naleznete všechny mozne butiky vcetne krejcovskeho salonu.
Zaujal me zde jeden obchod s botami, které byly přímo umeleckym dilem. Staly asi 100 liber, ale byla to nadhera. Kdybych měla místo v tašce, tak bych si hned jeden par koupila. Snad v lete, kdy budu mit velky kufrJ
Pokud zajdete do malých uliček, tak zde najdete malinke obchudky s latkami. Prodávají zde vysivane hedvábí, nádherné brokáty , vlněné látky na pánske obleky a spoustu dalšího zboží, které potřebujete k ušití pěkných šatů či kostýmů. Jen jsem se rozplývala. V Londýně bych chtěla byt módní návrhářkou. To byl přímo ráj pro člověka, který rád šije šaty.
Za návštěvu stojí i nákupní dům Liberten. Je to překrásna historická budova, která se nachazi kousek od Oxfort street. Pokud nemate zrovna hodně peněz na kontě, tak se na zboží zde prodavane asi jen podivate, ale stoji to za to. Naleznete zde ob bryly, sal, botů a parfémy úplně všechno. Tedy kromě potravin.
V Londýně jsem viděla i spoustu obchůdků s čajem, kde nabizeli různé čaje k ochutnávce. Všude prodávají i nádherné čajove konvičky a úžasná je i "horká čokoláda" - česky kakao. Tolik příchuťí kakaa jako v Londýně jsem ješte nikdy neviděla. Koupila jsem si trojkrabici s bílou čokoládou, 70 procentním kakaem a luxusní čokoládou. Pokud mohu doporučit, tak servírujte 70 procentní kakao s našlehanou šlehačkou. Kakaový prášek je již smíchán s cukrem, tak jej nemusíte doslazovat. Viděla jsem zde i bílou čokoládu s příchuťí chili, meruněk a dalších nejrozmanitějších chuťí. Ve většině čajových obchůdků bylo možno zdarma ochutnat nějaký z čajů, který jste si potom mohli zakoupit.
Procházka Londýnem mě pořádně unavila a tak jsem si dala večeři v jedné místní hospůdce, kterou jsem potkala v jedné uličče poblíž obchodního domu Liberten. Objednala jsem si tradční fish and chips, což je smažená ryba s hranolkami a tatarkou. Ryba byla čerstvá a velice chutná. Zato pivo měli teplé. Ale to mi tak nevadilo.
Venku se setmělo a tak jsem viděla vše po cestě zpět do hotelu pěkně nasvíceno. U Buckinghamu již nebylo tolik lidi a tak jsem si jej mohla prohlědnout. Strašně mě bolely nohy a tak jsem si po cestě koupila chipsy a malou lahvičku červeného vína. Rozhodla jsem se, že večer strávím na hotelu u televiye a že žádný muyikál se tentokrát nekoná. Na muzikálová divadla yde narazíte na každém kroku. Momentálně dávaji i muzikál Chicago. Vstupenky se pohybují okolo 50-100 anglických liber.
Ráno jsme se po snídani sama vypravila z Victoria station metrem do Wimbledonu. Linie metra jsou v Londýně rozlišené barevně a jsou pojmenovány. Do Wimbledonu se dostanete zelenou district line.
Zde naleznete mapu Londýnského metra:
http://journeyplanner.tfl.gov.uk/user/XSLT_TRIP_REQUEST2
Pokud se chcete dostat do All England clubu co nejdříve, tak vystupte dvě stanice před konečnou. Zastávka se jmenuje Southfields. Jinak konečná se jmenuje Wimbledon. Odtud je vyznačená cesta až k All England tenisovému klubu. Na ukazatelích máte napsáno, jak dlouho cesta trvá pěšky v minutách. A co naleznete ve Wimbledonskěm tenisovém a kriketovém klubu kromě světového šampionátu? V roce 2006 zde vévoda z Kentu zřídil Wimbledonské muzeum, které mě velmi poyitivně překvapilo. Nejen, že se zde můžete dozvědět něco o historii tohoto klubu a světového šampionátu, ale na nainstalovaných obrazovkách můžete shlédnout několik záznamů klíčových zápsů, které se na zdejším trávníku odehrály. Dále zde uvidíte staré tenisové oblečení z počátku 19. Století, pánskou i dámskou šatnu, jak vypadala před sto lety či tenisové oblečení a tenisové oblečení hvězd jako byli Bjůrn Borg, Martin a Navratilová. Stefan Edberg, Boris Becker, Ivan Lendl, Roger Federer a Rafael Nadal. Na některé jsem určitě zapomněla. Celkem jsem v muzeu strávila asi 2 hodiny, ale kdybych neměla na spěch, tak bych tam strávila času ještě více. Vchod do muzea je od gatu 4. Nejprve vejdete do Wimbledonského butiku, kde si můžete zakoupit nejrůznější předměty s Wimbledonským logem. Muzeum je celoročně otevřeno pro veřejnost. Uzavírá se pouze v průběhu šampionátu, kdy je přístupné pouze lidem se vstupenkou na zápas. V areálu také naleznete celoročně otevřenou kavárničku, kde vám za sedm liber naservírují čaj, scones s malmeládou (pečivo) a kentské jahody.
Wimbledon je proslulý pro podávání jahod se šlehačkou v době šampionátu. Zdejší ochranku jsem vyzpovídala ohledně vstupenek na zápas. Bohužel budu muset nocovat na ulici před stadionem a doufat, že se na mě dostane. Naštěstí je takových šílenců jako já vícJ
Bylo to krásně strávené odpoledne. Prošla jsem si trochu i Wimbledonskou čtvrť, která je jednu z nejkrásnějších v Londýně. Ale teď už byl čas vrátit se zpět k Victoria station a vyzvednout si kufr v hotelu a někde se najíst. S kamarádkou jsme "zaparkovaly" v hospode Sv. George přímo u Victoria station. Personál byl úžasný a jídlo skvělé. Pokud sem zavítáte, tak si urřitě dejte jak odezert jejich Bread and butter pudding. Určitě těch pár liber nebudete litovat.
Po večeři byl čs odjet autobusem zpět na letiště. Mám pro vás tip. Pokud budete pospíchat na letadlo, tak jeďte buď z Liverpool station vlakem anebo si yareyervujte misto v autobuse. Ať necekáte půl hodiny ve frontě na další autobus, jako my.
Teď už jen přespat v Hiltonu a letět zpět do Švédska. Byl to krásný výlet a určitě se znovu do Londýna podívám Pachatel se přeci vždycky vrací na místo činu J