Říjen 2011

Jako kdysi za mlada, stejne veci me napadaj...

4. října 2011 v 17:30 | Čarodějka |  Deník
Moje sobota probihala presne jako kdysi za mlada. A coze se to delo?
S kamradkami z oddilu jsme si koupily vstupenky na koncert stare svedske rockove kapely Nationalteater. Kapela byla znama hlavne v osmdesatych letech svymi politickymi texty. Koncert se konal na prilehlem ostrove Hönö, kam se dostanete pres most.
Pri ceste do Golfen na koncert jsem si vzpomnela na Jirinu Bohddalovou, jak vypravi vecernicek o Rakosnickovi: "A za rybnikem Krajacem byla takova mlha, ze by se dala krajet…" Presne takova mlha a snad i vetsi byla na ostrovech. Videla jsem 5 metru pred sebe a chvilemi si nebyla jista, jestli jdu dobre. Nebyl videt rozdil mezi nebem a morem. Vsechny domy zmizely pod plastem mlhy a venku to vypadalo, ajko kdyz vse pohltila nicota.
Nakonec jsem do klubu dosla a potkala se s kamaradkami. K memu prekvapeni na koncert prisli i lide starsi nez ja a nekteri z nich meli na sobe zvonove kalhoty a afro paruky. Proste se taky citili jako kdyzi za mlada…
Uzili jsme si legraci, tancili celou dobu koncertu a jeste dalsi dve hodiny po nem.
Zpet jsem jela na pujcenem kole - stejne jako, kdyz mi bylo sestnact. Tehdy jsem jezdivala na kole na rockove zabavy do vedlejsich vesnic.
Jedine v cem byl trochu rozdil byl den nasledujici. To uz jsem si neprozpevovala Jako kdysi za mlada....
Ale stejne to stalo za to J
P.S. : pokud vam napdpis pripada povedomy, tak vezte ze se jedna o pisem skupiny Olympic.