Život je o tom, aby člověk zjistil, proč tu vlastně je.
Různí lidé mají různé metody jak to zjistit.

Arabská kabsa

3. dubna 2012 v 12:58 | Čarodějka |  Maso

Tento recept jsem dostala od kamaráda z Izraele. Pokrm původem pochází z Jordánska a je v různých variantách rozšířen v celém arabském světě. Recept se dá použít i při přípravě jehněčího masa. Kuře podle tohoto receptu je daleko šťavnatější a křehčí. Nemusíte se však bát, že bude hodně kyselé. Není. Má jen lehké aroma citronu. Při pečení to v bytě krásně voní vším tím kořením, které je namícháno ve směsi. V českých podmínkách mlžete použít i hotovou směs na pečené kuře, ale je lepší si směs namíchat podle tohoto receptu. Nejen, ye se vyhnete nepotřebným a zdravím škodlivým glutamanům, konzervantům ……., ale směs bude mít daleko lepší chuť. Pokrm se servíruje tak, že se na rýži nalije omáčka a na to položí kuře. Pokrm můžete posypat opraženými mandlemi a rozinkami. Takto upravené kuře je výborné i bez omáčky.

Ingredience:
1 celé kuře nebo 4 kuřecí stehna
rajský protlak
česnek
1 citron
Sušený citron - nelze nahradit citronovou kůrou
Skořice celá
Nové koření celé
Bílý řecký či turecký jogurt
Basmati rýže
Koření na pečené kuře
muškátový oříšek, kardamon,hřebíček, černý pepř, sladká paprika, sůl,
římský kmín, koriandr,rozmaryn a trochu kari


Olej
Sekaná petrželka, mandle a rozinky


Postup - kuře:
Kuře si připravíme den předem. Omyté kuře (kůží nestahujeme) osolíme a
potřeme rozetřeným česnekem a pokapeme citronem.
Další den smícháme (ca 6 polévkových lžic) bílého jogurtu, ca 1 lžíci oleje a směs koření. Kuře potřeme jogurtovou směsí a dáme upéct do trouby.


Postup - omáčka:
Orestujeme nasekaný česnek s chili papričkou a přidáme rajský protlak , bílý jogurt a trošku vody. Osolíme, opepříme a za stálého míchaní lehce povaříme.

Rýže:
Zahřejeme trochu oleje a přidáme do něj rýži, celou skořici, sušený citron a
3-4 kuličky nového koření. Lehce orestujeme a až se olej vsákne do rýže, zalijeme
vodou a necháme vařit.
Orestujeme trochu rozinek s mandlemi a přidáme spolu s nasekanou čerstvou
petrželkou.



Počet komentářů: 2
 

Pomaluji vše, co se dá - de coupage

11. března 2012 v 15:54 | Čarodějka |  Deník
tulip box

V práci nás bylo víc, kdo měl spadeno na dřevenou krabičku od buchty, kterou nám k valentýnu poslal jeden dodavatel a tak jsem o ni losovali. Nakonec jsem krabicku vyhrála já. Nebyla nic speciálního, ale jí jsme potřebovala na něčem vyzkoušet své krakelovací laky a techniku de coupage. Musím říct, že mě to hodně bavilo a tak jsem si hned zašla do výtvarných potřeb koupit jeden podnos, který jsem hned pomalovala tzrkisovou barvou a nalepila na nej tulipany stejného motivu, jaké jsou na krabičce. Nejsou to žádné ubrousky, ale vystřihla jsem je z italského časopisu o de coupage technice. s krakelovacím lakem jsem též nikdy nepracovala a v Čechách jsem si koupila základní a vrchní krakelovací lak. Bohužel na nich nebyl návod a na internetu jsem toho moc nenašla a teak mi nezbylo nic jiného, než to prozkoumat v praxi.
Pokud máte stejný problém, že jste si nekoupili celou sadu laků od koh in nooru, kde je návod na jejich použití, tak tady je něco o mém postupu.


1. Povrch krabičky jsem nejprve našepsovala a nechala nátěr 2 hodiny zaschnout.
Pokud nejste zdatný výtvarník, který si umí vyrobit akrylový šeps sám, tak si ho kupte již namíchaný ve výtvarných potřebách. Používá se pro úpravu povrchu před malováním na plátno, dřevu, překližku a jiné.
2. namíchala jsem si tyrkisovou barvu a natřela jí krabičku (modrá, zelená a trochu bílé). Použila jsem akrylové barvy, které jsou ředitelné vodou. Barvu jsem nechala hodinu zaschnout. Poté jsem krabičku natřela ještě jednou.
3. Na širší štětec jsem nabrala trochu bílé akrylové barvy a pomocí prstu, kterým jsem vždycky ohnula plochá štětec s barvou a pustila jej jsem udělala na povrchu bílé tečky. Krabiška vypadala jako by byla pokropená. Můžete použít i sítko na čaj a přes něj štětcem barvu na krabičku nakropit. Je to technika, kterou nás naučili již na zíkladní škole. Bílé tečky nechte hodinu na krabičce zaschnout.
4. Vystřihla jsem si již natištěné tulipány. Můžete použít jakýkoliv motiv. tulipány jsem zezadu potřela lepidlem na de coupage a nalepila je na místo, kde jsem je chtěla mít. Poté jsem je přetřela lepidlem ještě z vrchu. Lepidlo bylo též od koh in nooru.
5. Přes tulipány jsem lehce houbičkou nanesla trochu zlaté neředěné olejové barvy. Barvy nesmí být moc a ne všude. Snažila jsem se jí vytvořit i trochu stíny. Záměrem bylo, aby krabička dostala starobylý ošoupaný vzhled. Nechte pořádně zaschnout. klidně až do druhého dne.
6. Nanesla jsem základní krakelovací lak od koh in nooru a nechala jej zaschnout 1 hodinu.
7. Na základní lak jsem nanesla vrchní jemný krakelovací lak a nechala jej zaschnout celkem 3 hodiny.Chtěla jsem, aby pořádně zatvrdnul. Naneste pouze jednu vrstvu a lak nepřetírejte, jinak vám nerozpraská.
8. na krabičku jsem po zaschnutí laku nalepila stříbrnou lemovku. Použila jsem univerzální rychle schnoucí průzračné lepidlo. Nepoužívejte lepidlo na papír!
9. Zlatý akrylový lak jsem smíchala s vodou a přetřela jím krabičku. Zlatý lak se dostal do rozpraskaného laku a vytvořil tak patinu. koh in noor vyrábí i patinu, která se za tímto účelem prodává, ale já o tom bohužel, když jsem kupovala v Čechách laky nevěděla a ve Švédsku se bohužel nic takového neprodává. Přebytek laku jsem z krabičky setřela hadříkem a pak houbičkou nanesla neředěný zlatý lak. Nanesla jsem jej ledabyle pouze na některá místa, aby mi vytvořil vzhled staré krabičky, co jsem zdědila po babičce.
10.Nechala jsem vše zaschnou do druhého dne a zafixovala průzračným fixační akrylovým lakem. Teď je krabička připravená pro použití.


tulip crack
Na podnos jsem použila stejné barvy a laky a stejnou techniku. Tentokrát jsem nanesla krakelační laky na sebe do kříže, což mi vytvořilo vetší praskliny.
Počet komentářů: 3

Zápisky cestovatele - London is calling

9. března 2012 v 14:33 | Čarodějka |  Cestování
Nový rok mě tak trochu nakopl. Vlastne jedna skutečnost. Najednou jsem se rozhodla koupit si letenku do Londýna a odjet tam na víkend. Letenky se dají pořídit poměrně levně a tak jsem neváhala.
Proč můj mozek v ten moment vymyslel zrovna Londýn nevím, ale moc jsem nad tím nebádala.
Až když jsem měla letenku, tak jsem si uvědomila, že celý život jsem měla sen. Chtěla jsem se podívat do Wimbledonu do All England clubu, kde se každým rokem koná turnaj těch nejlepších tenistů. A tak jsem se rozhodla si tento sen splnit. V roce 2006 otevřeli ve Wimbledonu muzeum a tak místo nákupů na Oxford street jsem jeden den věnovala navštěvě této tenisové Meky.
Cestu jsem si dopodrobna naplánovala. Měla jsem na to sice jen 10 dní, al ev dnešní době internetu to není ýádný problém. Kamárádka žila v Londýně 5 let a tak jsem od ní dostala i nejaké tipy, kterých zřejmě využiji příště.
Nejdéle jsem řešila ubytování. Standard v Londýně je nevalný a slušné hotely josu drahé. Za 1 noc ve špatném Londýnském hotelu zaplatím stejné eníze jako za jednu noc v krásném a čistém hotelu ve Stockholmu. Nakonec jsem se rozhodla pro Holiday Inn express na Belgrave road, která se kříží s Buckinham paláce road, což není daleko od královksého paláce a navíc je to blízko Victoria station, kam přijíždějí autobusy ze Stanstedského letiště. Ryanair přistává právě tam.
Z Göteborgu jsem odlétla již v pátek večer. Nenechte se mýlit tím, že Stansted je letiště pro nízkorozpočtové aerolinky. Je to veliké letiště a na odbavení při odletu si rezervujte 2 hodiny. Přílet není tak dramatický, ale do příletové haly musíte jet malým vláčkem. Není to nic složitého. Běžte tam, kam většina lidí. Jinak jsou tam samozřejmě cedule.
Z letiště se dostanete do Londýna buď vlakem nebo autobusem. Vlakem trvá cesta kratší dobu, ale jednosměrná jízdenka stojí 20 liber. Za autobus jsem zaplatila za jednosměrnou jízdenku 9 liber. Za obousměrnou jízdenku však zaplatíte pouze 13 liber. Tato cena platí pro společnost Terravision. Byla to ta nejlevnější a její autobusy přijíždějí na Victoria station.
Vlak končí na Liverpool street.
Zde jsou informace o všech autobusových společnostech, které jezdí ze Stanstedského letiště do Londýna:
Pokud přiletíte do Stanstedu pozdě v noci anebo odlétáte brzy ráno, tak je lepší si na jednu noc zarezervovat pokoj v hotelu u letiště. Cesta do Londýna trvá 75 minut a první autobusy jedou ve 04:00. Já jsem odlétala zpět v pondělí v 6:55 a tak jsem si na noc z neděle na pondělí zabukovala Hilton hotel, který je pouhých 10 minut od Letiště. Hotel má vlastní shuttle autobus, který vás za 2 libry dopraví z letiště do hotelu a z hotelu na letiště. Hotel není drahý a má pohodlné postele a pěkný bazén. Snídaně stála 9 liber 90 penci. Na letišti si můžete objednat i taxi. Funguje to však jinak než jinde. Taxi mají svoji budku přímo na letišti, kde si je objednáte. Mají pevné ceny do všech hotelů. Zaplatit můžete předem i kartou. Dají vám účtenku a řeknou čísla taxíku, který na vás čeká před letištní halou. Cesta z Letiště do Hiltonu stála 11 liber.
Ze Stanstedu jsem příjela na Victoria station a moje mapa z googlu nebyla zrovna valné kvality. Nevěděla jsem, jestli se mám dát na pravo či nalevo. Na ulici i v tuto dobu bylo dost lidí, kteří byli velice ochotní. Naproti Victoria station je i budova policie, takže pokud se ztratíte, či budete potřebovat jinou pomoc, můžete se obrátit i na ně. Stanice je otevřená i v nočních hodinách.
Bohužel ne všichni věděli, kde je Belgrave road i když byla vlastně za rohemJ
Najednou ke mě přiskočil mladík se svojí slečnou a zeptali se mě, jestli jsem zabloudila. Hend vytáhl z kapsy svuj mobil s internetem a našel na mapach, jak se dostanu do hotelu. Byla jsem jim za tuto pomoc vděčná a diký jejich popisu jsem hotel bez problémů našla.
V hotelu na mě čekala již kamarádka. Belgrave road je krásná a tichá ulice. V noci zdě není žádný hluk.
V hotelu bylo přetopeno a bohužel topení nešlo nijak regulovat. Hliday inn byl jeden z mála hotelů, kde měli snídani v ceně ubytování. Standard moc neodpovídal ostatním hotelům z tohoto řetězce, kde jsem již spala dříve. Povlečení a koupelna byly čisté. Na pokoji je i fén a varná konvice s 2 pytlíky čaje a instatní kávou a smetanou. Toto je anglický standard. Varnou konvici najdete v každém hotelu. Měli ji i v Hiltonu a my jsme jí rády využily. Pokoj v Holiday inn byl malý a za pokojem měl malou šatnu se stolkem a židlí. Tam bylo i okno do ulice, které se dalo otevřít. V pokoji byl položen koberec, který nebyl vyluxován. Když jsem šla bosá, tak jsem pod nohama citila malé kamínky. V hotelu mají u recepce počítač, kde můžete za poplatek 1 libry v hotovosti či 3 liber kartou za 20 minut surfovat.
V sobotu ráno jsem si daly snídani v hotelu. Snídaně je skromnější, ale úplně to stačí. Naleznete zde marmeládu, máslo, jogurty, smažená vejce, opečený párek, sýr , chléb a croissanty. Nedokáži si vybavit, zda jsem ta viděla nějakou šunku nebo ne. K pití byla káva, čaj a dva druhy džusu.
Posilněné snídaní jsme vyšly směrem k Buckingham paláce street. Po cestě jsme narazily na gotický kostel Sv. Gabriela, který byl bohužel zavřen, ale i tak se mi podařilo udělat pěknou fotku interiéru.
Na Belgrave road mě facsinovaly bílé viktoriánské domy s červenými a modrými dveřmi. Hned jsem se rohodla, že si jeden namaluji..
Cesta k Buckinghamskému paláci trvala asi půl hodiny. Po cestě je spousta restaurací, které servírují i snídani, butiků se suvenýry a ostatnim zboží. Prišly jsme zrovna těsně před střídáním stráží. Prostory před Buckinghamským palácem hlidala jizdni policie na konich. Bylo to zajimave. Bohuzel bylo před buckinghamskym palácem tolik lidi, ze nemylo skoro nic videt. Anstesti jsem pomerne vysoka a měla boty na podpadku. A tak jsem zvedla ruku nad hlavu i s fotakem a udelala spoustu fotek, abych potom vůbec viděla, jak stridani strazi probehlo. Sem tam jsem neco zahledla. Bohuzel moje kamaradka neviděla vůbec nic. Stridani strazi me moc nenadchlo. Daleko zajimavejsi stridani strazi jsem zazila ve Stockholmu a v Athénách. Na Buckingham street naleznete královský butik, kde si muzete koupit královský porcelan a vse, co anglicka koruna schválila k prodeji v jejich vlastním butiku. Veci jsou to pomerne drahe, ale kvalitní a pěkně.
Cestou od Buckinghamu jsme prošly kousek v Hyde parku a pote přešly silnici k St. James parku ktrerym jsme dosly k Westminster Abbey. Vedle katedraly stoji kaple svate kateriny, která je přístupná zdarma. Vstupenka do Westminster Abbey, kde měla svatbu princezna Diana s princem Charlesem stoji 13 liber.
Když budete pokracovat rovně od Westminsterského opatstvi, tak dojdete k Big Benu. Od Big Benu jsme se kousek vrátily a pokračovaly v pravo, abychom dosly nakonec na Pickadily Circus a pote na Oxford street. Na Pickadily circuss celkem nickrome velke svetelne reklamy nenajdete. Oxfort street je však znama jako nákupni ulice, kde naleznete všechny mozne butiky vcetne krejcovskeho salonu.
Zaujal me zde jeden obchod s botami, které byly přímo umeleckym dilem. Staly asi 100 liber, ale byla to nadhera. Kdybych měla místo v tašce, tak bych si hned jeden par koupila. Snad v lete, kdy budu mit velky kufrJ
Pokud zajdete do malých uliček, tak zde najdete malinke obchudky s latkami. Prodávají zde vysivane hedvábí, nádherné brokáty , vlněné látky na pánske obleky a spoustu dalšího zboží, které potřebujete k ušití pěkných šatů či kostýmů. Jen jsem se rozplývala. V Londýně bych chtěla byt módní návrhářkou. To byl přímo ráj pro člověka, který rád šije šaty.
Za návštěvu stojí i nákupní dům Liberten. Je to překrásna historická budova, která se nachazi kousek od Oxfort street. Pokud nemate zrovna hodně peněz na kontě, tak se na zboží zde prodavane asi jen podivate, ale stoji to za to. Naleznete zde ob bryly, sal, botů a parfémy úplně všechno. Tedy kromě potravin.
V Londýně jsem viděla i spoustu obchůdků s čajem, kde nabizeli různé čaje k ochutnávce. Všude prodávají i nádherné čajove konvičky a úžasná je i "horká čokoláda" - česky kakao. Tolik příchuťí kakaa jako v Londýně jsem ješte nikdy neviděla. Koupila jsem si trojkrabici s bílou čokoládou, 70 procentním kakaem a luxusní čokoládou. Pokud mohu doporučit, tak servírujte 70 procentní kakao s našlehanou šlehačkou. Kakaový prášek je již smíchán s cukrem, tak jej nemusíte doslazovat. Viděla jsem zde i bílou čokoládu s příchuťí chili, meruněk a dalších nejrozmanitějších chuťí. Ve většině čajových obchůdků bylo možno zdarma ochutnat nějaký z čajů, který jste si potom mohli zakoupit.
Procházka Londýnem mě pořádně unavila a tak jsem si dala večeři v jedné místní hospůdce, kterou jsem potkala v jedné uličče poblíž obchodního domu Liberten. Objednala jsem si tradční fish and chips, což je smažená ryba s hranolkami a tatarkou. Ryba byla čerstvá a velice chutná. Zato pivo měli teplé. Ale to mi tak nevadilo.
Venku se setmělo a tak jsem viděla vše po cestě zpět do hotelu pěkně nasvíceno. U Buckinghamu již nebylo tolik lidi a tak jsem si jej mohla prohlědnout. Strašně mě bolely nohy a tak jsem si po cestě koupila chipsy a malou lahvičku červeného vína. Rozhodla jsem se, že večer strávím na hotelu u televiye a že žádný muyikál se tentokrát nekoná. Na muzikálová divadla yde narazíte na každém kroku. Momentálně dávaji i muzikál Chicago. Vstupenky se pohybují okolo 50-100 anglických liber.
Ráno jsme se po snídani sama vypravila z Victoria station metrem do Wimbledonu. Linie metra jsou v Londýně rozlišené barevně a jsou pojmenovány. Do Wimbledonu se dostanete zelenou district line.
Zde naleznete mapu Londýnského metra:
http://journeyplanner.tfl.gov.uk/user/XSLT_TRIP_REQUEST2
Pokud se chcete dostat do All England clubu co nejdříve, tak vystupte dvě stanice před konečnou. Zastávka se jmenuje Southfields. Jinak konečná se jmenuje Wimbledon. Odtud je vyznačená cesta až k All England tenisovému klubu. Na ukazatelích máte napsáno, jak dlouho cesta trvá pěšky v minutách. A co naleznete ve Wimbledonskěm tenisovém a kriketovém klubu kromě světového šampionátu? V roce 2006 zde vévoda z Kentu zřídil Wimbledonské muzeum, které mě velmi poyitivně překvapilo. Nejen, že se zde můžete dozvědět něco o historii tohoto klubu a světového šampionátu, ale na nainstalovaných obrazovkách můžete shlédnout několik záznamů klíčových zápsů, které se na zdejším trávníku odehrály. Dále zde uvidíte staré tenisové oblečení z počátku 19. Století, pánskou i dámskou šatnu, jak vypadala před sto lety či tenisové oblečení a tenisové oblečení hvězd jako byli Bjůrn Borg, Martin a Navratilová. Stefan Edberg, Boris Becker, Ivan Lendl, Roger Federer a Rafael Nadal. Na některé jsem určitě zapomněla. Celkem jsem v muzeu strávila asi 2 hodiny, ale kdybych neměla na spěch, tak bych tam strávila času ještě více. Vchod do muzea je od gatu 4. Nejprve vejdete do Wimbledonského butiku, kde si můžete zakoupit nejrůznější předměty s Wimbledonským logem. Muzeum je celoročně otevřeno pro veřejnost. Uzavírá se pouze v průběhu šampionátu, kdy je přístupné pouze lidem se vstupenkou na zápas. V areálu také naleznete celoročně otevřenou kavárničku, kde vám za sedm liber naservírují čaj, scones s malmeládou (pečivo) a kentské jahody.
Wimbledon je proslulý pro podávání jahod se šlehačkou v době šampionátu. Zdejší ochranku jsem vyzpovídala ohledně vstupenek na zápas. Bohužel budu muset nocovat na ulici před stadionem a doufat, že se na mě dostane. Naštěstí je takových šílenců jako já vícJ
Bylo to krásně strávené odpoledne. Prošla jsem si trochu i Wimbledonskou čtvrť, která je jednu z nejkrásnějších v Londýně. Ale teď už byl čas vrátit se zpět k Victoria station a vyzvednout si kufr v hotelu a někde se najíst. S kamarádkou jsme "zaparkovaly" v hospode Sv. George přímo u Victoria station. Personál byl úžasný a jídlo skvělé. Pokud sem zavítáte, tak si urřitě dejte jak odezert jejich Bread and butter pudding. Určitě těch pár liber nebudete litovat.
Po večeři byl čs odjet autobusem zpět na letiště. Mám pro vás tip. Pokud budete pospíchat na letadlo, tak jeďte buď z Liverpool station vlakem anebo si yareyervujte misto v autobuse. Ať necekáte půl hodiny ve frontě na další autobus, jako my.
Teď už jen přespat v Hiltonu a letět zpět do Švédska. Byl to krásný výlet a určitě se znovu do Londýna podívám Pachatel se přeci vždycky vrací na místo činu J
Přidat komentář

Zeleninová polévka se zelím

4. ledna 2012 v 17:30 | Čarodějka
Doma mi zbylo kousek hlávky bílého zelí. Péct maso jsem neměla v plánu a stejně toho zelí nebylo dost. Salát jsem měla den předtím a tak jsem se rozhodla zaexperimentovat a výsledkem byla tato lahodná zeleninová polévka, která vás v zimních měsících krásně zahřeje. Polévka je hustší konzistence, nezahušťovaná a vhodná i při redukční dietě.
Ingredience:
1 větší mrkev
½ cibule
¼ hlávky bílého zelí
Hrst zeleného hrášku
Sůl, pepř, trochu mleté sladké červené papriky
1 lžička rajského protlaku.
Postup:
Nakrájejte cibuli na hrubo a lehce ji orestujte do sklovata na oleji, přidejte na menší kostičky nakrájenou mrkev a nakrouhané zelí, osolte a lehce posypte paprikou a vše zlehka osmahněte. Poté přidejte ca 2,5 litru vody, rajský protlak, ca 4 kuličky pepře a hrášek. Vše zvolna vařte, dokud zelí a mrkev nezměknou.
Dobrou chuť!
Počet komentářů: 1

Cesta za lepším životem do jiných zemí

4. ledna 2012 v 11:11 | Čarodějka
Na světě je spousta lidí, kteří zcestovali přes celý svět za lepším životem.
Někteří jsou k opuštění své rodné země donuceni okolnostmi jako je válka, nuceným exilem atd.
Jsou však také lidé, kteří sní o životě v zemi, kde jim budou létat pečení holubi až do úst.
Jak je to ale doopravdy? Existuje taková země, kde nás uvítají s otevřenou náručí, dají nám tu nejlepší práci, protože máme dobré vzdělání a Česká republika je přeci v Unii.
Moje vlastní zkušenost říká, že taková země neexistuje. Většina lidí, kteří se vystěhovali do zahraničí by vám mohla potvrdit, že cesta za lepším životem v cizí zemi vede peklem. Je to cesta plná odříkání a problémů. Samozřejmě záleží na zemi, kam se přestěhujete. V některých zemích jsou více tolerantní vůči cizincům než v jiných zemích. Co je nejtěžší, je sehnat dobře placenou práci. Mám známé, kteří se též odstěhovali do jiných zemí a všichni mohou potvrdit mé zkušenosti.
Je daleko snažší se přistěhovat jak o Evropan do chudé země například v Africe. Z vlastní zkušenosti vím, že je snažší si pro nás najít lépe placenou než pro zdejší obyvatelstvo. Pokud jste chytří a příjemní, tak si získáte i respekt. Opačně to však bohužel moc nefunguje. Když se stěhují na cizice příjemní Afričané do Evropy, tak jim nikdo lepší práci nedá a ani si nezískají náš respekt. V našich evropských zemích většina jen živoří i když se mnohdy má o něco lépe než doma v Africe.
Ale co znamená to O něco lépe? Tím myslím, že tu není válka a že do nich na ulici nikdo nebude střílet.
Jaké to je, když se odstěhujete z jedné evropské země do druhé?
Můžete si myslet, že jsme všichni v Evropské unii a že to nehraje roli, kam se odstěhujeme. Opak je však pravdou. I pro obyvatele jiných evropských zemích jste hodně dlouhou dobu přistěhovalec. Nikdo vám zadarmo nic nedá ani doma, natož v zahraničí. S prací je to také daleko težší, tedy pokud nechcete jen uklížet anebo pokud nejste světově žádaný odborník.
Takže pokud nejste dostatečně tvrdí, že vydržíte několik let, než si vjiné zemi vybudujete zázemí, tak radši hledejte cestu za lepším životem doma. Na světě neexistuje země, kde by vám látali pečení holubi do úst.
Počet komentářů: 3

Boletus Arcanus - nová kniha Miloše Urbana

3. ledna 2012 v 17:30 | Čarodějka |  KNIHY
Boletus Arcanus
Ježíšek vyslyšel mé přání a nadělil mi mimo jiné i nejnovější knihu Miloše Urbana "Boletus Arcanus".Četla jsem o knize na Milošově starém blogu již v době, kdy o ní psal a tak me zajímalo, jestli do ní opravdu některé věci zakomponoval a samozřejmě jsem se těšila na knihu svého oblíbeného autora.
Stručně řečeno: Urban opět nezklamal
Hlavním hrdinou románu je Gregor Marty, který jen tak náhodou v lese objevil neznámý hřib. Svůj úlovek doma ochutnal a cítil se po něm velice zvláštně a tak se vydal do houbažské poradky k profesoru Smolkovi, který mu s houbou zmizel.
Ukáže se, že houba je drogou a že si její pomocí můžete vylepšit svůj vzhled. Zde nastává hon za krásou a dokonalostí . Krásní nechtejí být jen obyčejní lidé, ael i politici, kteří zatouží před volbami vypadat co nejlépe a úspěšného hledače houby Gregora unesou i prezidentovi muži. Od prezidenta jej unesou ministrovi muži...... všichni jsou posedlí houbou, všichni jsou posedlí touhou dobře vypadat a všichni jsou posedlí touhou po moci...
Kniha je velice napínavá a já ji přečetla takřka jedním dechem.
Miloši, děkuji za pěknou knížku. Již se těším na další.
Krátký úryvek z knihy:
Na okamžik mě napadlo, abych se otočil a nejkratší cestou utekl z lesa pryč a nikdy se sem nevrátil a pokusil se na Paquinův hřib zapomenout.
Potom jsem vykročil onomu kolosálnímu úlovku vstříc a svlékl si větrovku. Už dříve mi posloužila jako náhradní houbařská taška a častým praním byla poničená. Tentokrát jsem byl připraven obětovat ji úplně.
Delší úryvek najdete zde:
Zde naleznete rozhovor s Milošem Urbanem:

Milos Urban
Přidat komentář

Václav Havel

19. prosince 2011 v 17:30 | Čarodějka
Vaclav Havel

v neděli zemřel bývalý prezident české republiky. Byl to náš první demokratický prezident po pádu komunistického režimu.
Pamatuji si velmi dobře na dobu, kdy jsme na brněnském náměstí svobody vyjadřovali svůj nesouhlas s komunistickým režimem a podporovali tak stávku v Praze.
Tehdy mi bylo šestnáct let. Spousta lidí křičela: Havel, Havel.. a já se jednoho z nich zeptala:
"Kdo je to ten Havel?" Tehdz jsem to nevěděla, ale dnes to vím a celý svět se mnou. Nejen že byl skvělým bojovníkem za svobodu a lidská práva potlačovaná komunistickým reyimem, ale stal se také uznávanou osobností na celém světě. Díky Havlovi ví dnes spousta lidí, že existuje země s názvem Česká Republika i když někteří stále říkají Československo.
Když se mě někdo ve Švédsku zeptá odkud jsem a já odpovím, že jsem z Čech, tak první slovo, které ze Švéda vypadne je Havel. Všichni jej znají a všichni si na něj budou pamatovat i když už tu není mezi námi.
Počet komentářů: 4

Veselé vánoce

18. prosince 2011 v 2:30 | Čarodějka |  Deník
Vánoce jsou skoro za dveřmi a já mám již napečené všechno cukroví a nakoupené dárky.
Ještě mi zbývají 4 pracovní dny a cesta do Čech a uvidím se zase s mamkou, taťkou a sestrou.
Dnes si již užívám klidu a jsem ráda, že mám vánoční shon již za sebou.:-)

Doufám, že máte již také vše připraveno, uklizeno a napečeno a můžete si užívat zbytku adventu.
Pokud ne, tak vám přeji, abyste všechno v klidu a pohodě zvládli.

Veselé vánoce vám všem!

Foto: Ellen NL
Přidat komentář

Norská rybí polévka

14. prosince 2011 v 17:40 | Čarodějka |  polevky
norská rybí polévka

Pokud máte rádi ryby a krémové polévky, tak vyzkoušejte tuto norskou specialitu.
Při letní návštěvě Farsundu, který leží v provincii Sorland, jsem měla možnost ochutnat tuto polévku a hned se stala mojí oblíbenou. Od té doby jsem ji vařila asi jen 6xJ
Polévka je krásně krémová a plná větších kousků ryb. Dokonale vás zasytí a již nepotřebujete další chod.
4 porce
Doba přípravy: 45 minut (včetně doby vaření bujonu)
Ingredience:
1 rybí hlava
250 g čerstvého lososa
150 g jiné ryby (např. tresky)
100 g loupaných krevet
1 šlehačku
1 - 2 lžíce kukuřičné mouky na zahuštění
1 dcl bílého vína
Mořská sůl
pepř celý
nasekaný kopr
1 cibule
Postup:
Do kastrolu s vodou dejte rybí hlavu, rozpůlenou cibuli, mořskou sůl a pepř. Vše pomalu vařte o dobu ca 30 minut. Potom vývar zceďte, uveďte znovu do varu a přidejte víno, šlehačku a na 2 cm velké kostky nakrájenou rybu. Chvíli povařte a zahustěte kukuřičnou moukou rozmíchanou v trošce studené vody a přidejte kopr. Nakonec přidejte krevety, které se maji v polévce jen lehce ohřát.
Ryba se v polévce nesmí dlouho vařit!
Tip:
Do hotového vývaru můžete přidat trochu na kostky nakrájené mrkve a hrášek a do měkka povařit než přidáte nakrájenou rybu.
Polévka se servíruje s bílým chlebem (např. bagetou). Můžete ji servírovat i s opečeným rohlíkem, tak jako se servíruje česká rybí polévka. Ve Skandinávii však nikdy k rybí polévce krutóny neservírují.
Dobrou chuť!
Přidat komentář

Čokoládové rohlíčky

13. prosince 2011 v 17:45 | Čarodějka |  Cukroví
Tento recept jsem nalezla též v čokoládové knize Magnuse Johanssona a tak jsem se jej rozhodla vyzkoušet. S těstem se velice dobře pracuje. Řekla bych, že daleko lépe, než s těstem na vanilkové rohlíčky.
Recept pochází původem z Německa.
200 stupňů C, 10 min
25 ks
100 g mísla - pokojové teploty
40 g moučkového cukru
Špetka soli
50 g sladkých vyloupaných a najemno nasekaných mandlí.
Pravá vanilka
2 žloutky
110 g hladké mouky
15 g kakaového prášku
Postup:
Nejprve si spařte mandle a najemno je pomelte. Rozmíchejte si máslo s cukrem a se žloutkem. Prosyjte do hmoty mouku, kakao a přidejte mandle a špetku soli. Vše dobře propracujte do hladkého těsta. Poté vytvarujte rukou malé rohlícky a klaďte je na plech. Rohlíčky nabydou při pečení na oběmi, tak je udělejte menší.
Tip:
Magnus rohlíčky zpoloviny namáčí v čokoládě a spojuje dva k sobě čokoládovým krémem. Já se na to chýstám též. Z čokolýdového krému jsem již vyráběla pralinky
Čokoládový krém na rohlíčky:
1 dcl šlehačky
1 lžíce medu
1 lžička másla
150 g čokolády na vaření
Šlehačku s medem uveďte k varu a odstavte ze sporáku.
Přidejte do ní na drobno nasekanou čokoládu a míchejte ji tak dlouho, dokud se vám nerozpustí. Pak přidejte máslo a vše ručním mixerem promixujte. Krém nechejte odstát 3-4 hodiny, nejlépe přes noc, při pokojové teplotě.
Přidat komentář

Stříkané cukroví

13. prosince 2011 v 11:26 | Čarodějka |  Cukroví
Recept na toto stříkané cukroví jsem našla v čokoládové knize Magnuse Joahnssena. Pár rad z jeho knihy jsem zde již napsala.
Tento recept se stal mým oblíbeným. Výrobu stříkaného cukroví zvládne i úplný začítečník a do půl hodiny máte upečeno.
200 stupňů/ doba pečení :7 minut
Ca 50 ks
Ingredience:
400 g másla - pokojové teploty
150 g moučkového cukru
2 bílky
Citronovou kůru z půlky citronu
420 g mouky
30 g kakaa
1 lřička rumu
4 kapky anýzového nebo bergamotového aroma. (Pokud nemáte, můžete nharadit něčím jiným - třeba mandlovým aroma)
Postup:
Přesyjte cukr a přidejte máslo. Propracujte, přidejte bílky a prosyjte mouku a kakao a přidejte zbytek ingrediencí. Rukama nebo v robotu vypracujte krásné vláčné těsto. Vzhledem k tomu, že se těsto stříká na plech, tak je trochu řidší, než těsto , které se válí.
Naplňte stříkáček těstem a stříkejte na plech s pečícím papírem. Plech nesmí být horký.
Tip:
Těsto si můžete Základní těsto bez aromatických látek a rumu si můžetw rodělit na dve poloviny a každou z nich různě ochutit. Ja jsem udělala jednu polovinu s kakaem, pravou vanilkou, rumem a anýzovou esenci.
Do druhé poloviny jsem přidala na jemno mleté mandle, pravou vanilku a misto rumu jsem dala lžičku amaretta (mandlového likéru). Pokud nemáte amaretto, tak přidejte třeba 4 kapky mandlové esence.
Světlé šnečky jsem ozdobila čokoládovým "očkem". Kytičky jsem udělala tak, že jsem si nejprve na plech stříkla hrudku z většího stříkáčku na věnečky a pak použila stříkáček menší pouze s kruhovým otvorem. Ten jsem přiložila do středu hrudky a vstříkla světlé testo. Cukroví můžete stříkat do různých tvarů, přidat třeba marmeládu či čokoládu. Výborné je i když polovinu čokoladového stříkaného cukroví namočíte do čokolády a posypete mletými ořechy. Fantazii se meze nekladou.
strikane cukrovi
Přidat komentář

Alexander Rybak a české cukroví

8. prosince 2011 v 22:42 | Čarodějka |  Deník

Tak tady na té fotce držím společne s Alexandre Rybakem krabici plnou českého cukroví. Každý stojíme v jiné lavici. Plechovou dózu jsem koupila v Ahlens a byla docela draha. Ale byla pekně červená a s nápisem veselé vánoce. Už jsem o ní psala. úmyslně jsem Alexandrovi neřekla, že je v krabici cukroví a nechala ho víko nadzdvihnout a poté ochutnat.-)

Díky Miladě za tuto fotku.

A tady je fotografie toho, co je uvnitř krabice, tedy, co bylo uvnitř:-)

Cukroví pro Alexe
Přidat komentář

Jak na čokoládu

6. prosince 2011 v 17:40 | Čarodějka |  Dezerty
Letos na podzim jsem si koupila knihu Magnuse Johanssena, který je jedním z nejlepších cukrářů na světě. Magnus má zlatou medaili z mistrovství světa cukrářů a pžipravoval meny nejen na předávání Nobelovy ceny, kde se schází celá královská rodina se všemi brantranci a sestřenicemi, ale připravoval menz i pro oslavu králových šedesátin.
V jeho knize jsem našla jednu radu nad zlato.
Až budete válet pralinky do kuliček, vezměte si bílé bavlněné rukavice.
Vždycky jsem se při výrobě pralinek royčilovala, že se mi hmota pod rukama rozpouští a hodně jsem se tím naptrápila. Když jsem se letos začala znovu trápit, vytáhla jsem bálé bavlněné rukavice - takové jako nosili kluci do tanečních nebo jaké se používají, když si uděláte zábal na ruce. Byla to opravdu rada nad zlato. Rukavice tlumí teplotu rukou a tudíž se vám pralinky pod rukama nerozpouští a vy tak vyválíte pěkné kuličky. Rukavice sice potom budou celé od čokolády, ale to jde vyprat a můžete je použít znovu. Takže pokud se chystáte na výrobu pralinek, pořiďte si bílé balvněné rukavičky.
Další z jeho rad bylo, že se čokoláda nemá dávat do lednice, ale že se má nejlépe nechat přes noc ztuhnout při teplotě mezi 17-21 stupni. Toto jsem vyzkoušela z tzv. "guanashe", kterrý složí buˇjako náplň do pralinek, které se dělají do formy anebo pro vyválení pralinek (tryffel). Jednou jsem neměla čas se spralinkami hned dělat a takmi stála čokoladova hmota připravena v míse v místnosti, kde mám sotva 18 stupňů. Hmota krásně ztuhla. Byla tak akorát, že se z ní daly vyválet krásné pralinky, které jsem potom obalila v malinovém cukru, který má mírně nakyslou chuť. Seženete jej buď na webu pro cukráře anebo v cukrářských potřebách. Pokud malinový cukr neseženete, tak se vůbec netrapte. Pralinky můžete obalit i v moučkovém cukru, mletých ořechách či kakaovém prášku.
Temperování čokolády
Pokud koupíte obyčejnou čokolýdu na vaření v obchodě, tak dodržujte návod na obalu. Pokud si však chcete dopřát vyšší kvalitu pralinek s lepší čokoládou, tak si sežeňte čokoládu netemperovanou, která se používá i jako "obal" na pralinky, které se dělají ve formě. Této čokoládě se říká couverture a není temperovaná. Netemperovanou čokoládu musíte nejprve rozpustit v misce, kterou postavte nad hrnec s vařící vodou - tedy v parní lázni. Miska musí být dostatečně vysoká aby se do ní nedostala žádná voda. Čokoláda zahřejte na teplotu ca 45 stupňů. Tepltota se může měnit podle toho, jestli tepmerujete tmavou či bálou čokoládu.
Na temperování je nejlepší si sehnat speciální digitálni teploměr, který do čokolády ponoříte a hned se vám ukáže teplota. Normální teploměr na měření teploty vzduchu či těla tam nestrkejte. Po zahřátí čokolády na teplotu 45 stupňů (teplota se mlže o pár stupňů lišit podle toho,jestli pracujete s bílou nebo tmavou čokoládou)musíte misku s čokoládou ihned oddělat z vodní lazně a čokoládu zchladit na ca 28 stupňů. Při takovémto snížení teploty čokolády je krystalizace tuků hotová. Teď je třeba čokoládu zahřít na ca 31 stupňů
Máme dva způsoby, jak mlžete čokoládu ochladit (temperovat).
Temperace 1:
Misku z rozpuštěnou čokoládou dejte do mísy s ledem a čokoládu míchejte, až její teplota klesne na 28 stupňů. Čokoláda vám nesmí ztuhnout! Dejte misku z čokoládou opět do vodní lázně a zahřejte čokoládu na 31 stupňů.
Temperace 2:
Rozpuštěnou čokoládu vylejte z misky na čistou desku - nejlépe na mramorovou. Deska však musí mít pokojovou teplotu. Špachtlí roztírejte čokoládu do stranz a zase ke středu. Takto pokračujte dokud čokoláda nebude mít pouhých 28 stupňů. Poté ji rychle seškrabte z desky zpět do misky a dejte dovodní lazně. Čokoládu zahřejte na 31 stupňů.
Tak a teď můžete čokoládu použít. Správně temperovaná čokoláda bude hezká a nebudou se vám na ní dělat bílé fleky. Se správně temperovanou čokoládou se dobře pracuje. Nechte ji ztuhnout při pokojové teplotě.
Tak a hurá na pralinky!
Počet komentářů: 2

Vánoční koncert v Norsku aneb české cukroví slavilo veliký úspěch

5. prosince 2011 v 17:45 | Čarodějka |  Deník
V pátek 25 listopadu jsem odjela opět do Osla. Kolegové měli úsměv na tváři, když viděli, že jsem do práce došla opět se svým tyrkisovým kufříkem. Hned věděli, kam jedu a proč tam jedu.
Je to zase on? Zeptala se jedna z našich šéfových a měla pravdu. Jela jsem opět na koncert Alexandra Rybaka, který měl příjemnou vánoční atmosféru a úplně mě na vánoce naladil. Všichni jsem si i koledy zazpívali. sice jen ty norské. Zpávala jsem si i ty anglické. Z toho měl alex radost. Vždycky, když mě vidí, že si zpívám s ním, tak na mě začne mrkat.
Tašek jsem s sebou měla více. V jedné bylo nabaleno české cukroví, které jsem stihla upéct pro Alexandra Rybaka a ostatní účinkující. A v další jsemměla dárkově zabalené české medové perníčky pro své kamarádky, se kterými jsem měly sraz několik hodin před koncertě. Perníčky jsem pro tuto příležitost vykrájela ve tvaru houslí a houslových klíčů. Nazdobit malé perníkové housle tak, aby byly jako ty velké byl opravdu problém. Vlezly se mi tam jen 3 struny, ale co? Rybakovi stejně 2 struny při koncertě praskly.
Bohužel mi někdo ve vlaku ukradl můj nový foťák, kde jsem měla vyfocené cukroví a krabici pro Alexandra ukradl. Požádala jsem ostatní, aby cukroví i Alexandra vyfotili a fotky mi poslali. Takže teď čekám.
Vánoční turné se nejmenuje "Vinterbilder" (zimní obrazy) náhodou. Denis Storhöi předčítal biblické texty, které se týkají vánoc a poté vyprávěl i své vzpomínky. Nějakou zimní vzpomínku přidala i Anne Vada, která svým krásným sopránovým hlasem prozářila pěkně nasvícený gotický kostel v Drammenu. A Alexander samozřejmě přidal také nějaké vzpomínky, co v něm vyvolávají vánoční koledy.
V kostele jsem viděla i Alexandrovu maminku Natalii, se kterou jsem se po koncertě dala do řeči. Po dvaceti letech jsem oprášila ruštinu, kterou jsem se kdysi musela ve škole 8 let učit a teď se mi hodilaJPřekvapila mě, ře si pamatovala mé jméno. Zas tak dobře se neznáme.
Do Drammenu jsem vzala vánoční cukroví, které jsem pekla a tak jsem dala ochutnat i Natalii Rybakové. Neustále vychvalovala vanilkové rohlíčky. Podobné prý pečou v Polsku, ale moje jsou údajně nejlepší, co jedlaJ Nevím, jestli je to pravda, ale udělala mi tím radost.
Ptala jsem se ji, jestli něco pečou na vánoce v Bělorusku, ale prý ne. Vyprávěla mi, že Bělorusko byla velice chudá země a tak jídlo je na vánoce velmi skromné.
Na koncertě byla i maminka Thomase Stanghelleho, která taktéž zpívala na koncertě ve Farsundu. Má nádherný cvičený operní hlas. Bohužel jsem zapomněla její křestní jménoL
Také uzobávala z českého vánočního cukroví a příjemně si se mnou povídala jak jinak i o norském vánočním cukroví. Po chvilce se objevila opět Natalie Rybaková a jen jí svítili oči. Nabídla jsem jí ještě další cukroví a tak byla ráda a jen pěla chválu.
Na chvilku jsem se zastavila i u Kjella Arilda, který dělá Alexovi manažera. Ten mi představil jeho ženu a děti. Pro Kjella jsem měla malý sáček s cukrovím. Děti se na něj mlsně dívaly a on strčil sáček do kapsy saka se slovy, že je jen pro něj. Bylo mi dětí líto, a tak jsem odběhla pro dva poslední zdobené pernícky, které mi zbyly a trochu cukroví pro jeho ženu.
Později jsem přiskočila k Alexandrovi se slovy, ať mi neuteče neb mám pro něj speciální dárek.
Jak jinak. Byla to velká červená krabice s českým cukrovím. A na plechové krabici bylo vánoční razítko a napsáno v angličtině Veselé vánoce. Z cukroví měl velkou radost a hned nějaké nacpal do pusy. Nejlepší jsou podle něj vanilkové rohlíčky. Poté mi řekl ať si otevřu nějakou cukrárnu, když pořád peču. Musím sama uznat, že se mi letos povedly asi nejlépe za všechna ta léta.
A jako poděkování mi Alex napsal děkovnou kartičku za nejlepší cukroví na světě.
Přidat komentář

Dánské šafránové mufinky

30. listopadu 2011 v 17:40 | Čarodějka |  Dezerty



12-15 ks
200 stupňů / budete potřebovat formy na mufinky.
Ingredience
100 g másla
2 1/2 dl třtinového cukru
2 vejce
2 dl kefíru
1/2 g šafránu
1 dl rozinek
3 dl hladké mouky
1 lžíci prášku do pečiva

Poleva
2 dl moučkového cukru
25 g rozpuštěného másla
1 lžíci kakaa

Zlehka rozmíchejte máslo a třtinový cukr, aby se vytvořila lehká vzdušná hmota. Přidejte vejce, kefír a šafrán. Do směsi zamíchejte rozinky, mouku a prášek do pečiva. Těsto rozdělte do mufinkových forem a pečtě v troubě na 200 stupňů po dobu 15 minut..

Meyitím si připravte glazuru z vžše uvedených ingrediencí. Rozpusťte máslo, přidejte cukr a kakao a lehce chvíli míchejte, až se vým suroviny propojí.
Mufinky glazurou po upečení polijte.
Přidat komentář

Pár rad na pečení

29. listopadu 2011 v 15:34 | Čarodějka |  Vaření
Za celou tu dobu, co vařím a peui jsem přišla na řadu věcí, které mi zjednodušší pečení a tak jsem se rozhodla o ně podělit.
Kdy začít?
Říká se, že nikdy není pozdě:
Díky svým loňským předvánočním výletům a nedostatku času jsem začala s vánéčním pečením již začátkem listopadu. Toto se mi velice osvedčilo. Nebyla jsem ve stresu z toho, že dnes musím napíct, zítra koupit dárky, sehnat kapra a pak stromek. Navíc, existují druhy cukroví, jako josu perníky a yáyvorkz, které je třeba nechat zaležet. Takže příští rok začněte s pečením alespoň v polovině listopadu a pak si týden před vánocemi od vaření odpočněte.
Než začnete:
Recept si přečtěte den předpečením a podívejte se, co vám doma chybí. Stalo se i me, že jsem se zapomněla podívat, jestli mám cukr a pak jsem začala dělat těsto a zjistila, že nemám dostatek cukru. Musela jsem se obléci a jít pro cukr. Kdybych si recept pořádně přečetla den dopředu a podívla se, co mi doma chybí, tak jsem si mohla ušetřit spoustu času. Zkontroujte si i všec hny pomůcky a připravte si na stůl vše, co budete potřebovat.
Pomůcky:
Pokud jste neandrtálci jako já a nemáte žádné elektrické spotřebice, tak se nehruťte.
Letos jsem si při pečení vystačila s následujícími pomůckami:
Ruce - nejhladšího těsta dosáhnete, když ho propracujete rukama.
Vál a váleček nepotřebují komentář.
Dlouhá a krátká stěrka
Hmoždíř - ořechy jsem nejprve lehce pokrájela nožem a v hmoždíři je namlelaJ
Nůž, mísa na míchání těsta a ohnivzdorná mísa na míchání sněhu a čokolády, také nepotřebují žádný komentář.
Metlička an šlehání - malou metličkou našleháte jak sníh na kokosky či polevu na perníky tak i šlehačku. Nad šlehačkou, kterou šleháte ručně máte lepší kontrolu a nepřešleháte ji. Déle také drží. Mlýnek na kávu - tím melu koření, mák a cukr. Na ořechy nefunguje. Na ty je lepší mramorový či žulový hmoždíř.
Výroba těsta:
I přesto, že se v receptu uvádí, že těsto není třeba nechat zaležet, tak je dobré jej nechat alespoň hodinu v lednici odpočinou. Lépe se vám propojí chutě jednotlivých ingrediencí a výsledkem je chutnější cukroví. Těsta si připravuji den předem a udělám si jich obvykle několik. Výroba těsta netrvá tak dlouho, jako samotné výválení a vykrajování, takže těsto dělám v den, kdy nemám na pečení tolik času.
Suroviny:
Nepoužívejte margarin na pečení i když je levnější, ale pravé máslo. Zkoušela jsem obě varianty. Cukroví z máslového těsta je daleko chutnější a s těstem se lépe pracuje. Před výrobou těsta či kréml je nechte též zahřát na pokojovou teplotu. Nedávejte jej ale na topení.
Pokud vám dojde moučkový cukr, nevadí. Dejte do mlínku na kávu krystalový cukr a pomelte ho. Na výrobu těsta vám takto pomletý cukr stačí.
! Takto pomletý cukr však není jemný dost na vyšlehání sněhu.
Čokoláda se temperuje ve vodní lázni , nikdy přímo v kastrolu. Více o čokoládě napíši v jiném článku.
Sníh - vyšlehávejte též ve vodní lázni. Bílky musí mít, než je začnete šlehat pokojovou teplotu. Ze studených bílků nevyšleháte pevný sníh. Do těsta vmíchávejte sníh opatrně. Pokud vmícháváte do sněhu z bílků kokos či jiné ořechy, tak je vmíchejte opatrně. Již hmotu nešlehejte!
Válení a vykrajování:
Než začnete těsto válet, tak si porádně pomoučete vál hladkou moukou. Pokud pracujete s marcipánem nebo s mandlovou hmotou a snažíte se hmotu vyválet, použijte namísto mouky moučkový cukr.
Předtím, než začnu těsto válet, tak si jej promnu trochu v ruce a lehce je rozplesknu o vál a omoučím jej z obou stran. Těsto se pak nepřilepuje k válečku. Ten si také nezapomeňte pomoučit. Vyzkoušela jsem silikonový návlek naa váleček, diky kterému se nemusí váleček moučit. Těsto se mi k němu stejně lehce přichytávalo, takže i tento návlek jsem musela pomoučit.
Pokud se vám na váleček nalepá byť malý kousíček, tak jej z válečku počádně odstraňte. Pokaždé,když vyválím část těsta, tak stěrkou seškrábnu stěny válečku.
Vloni jsem tu psala o krátkých stěrkách, které používají profesionální cukráři. Tyto stěrky mi ušetčily hodně rozčilování nad přichyceným těstem pod válem.Článek i s fotografií stále naleznete v archivu. Tyto stěrky používám nejen k uhlazení těsta ve formě, ale i k odstranění přebytečné čokolády z pralinkové formy, na podebrání či krájení těsta.
Pečení:
Blahořečen buď ten kdos vymyslel pečící papír. Pečící papír ušetší nejen čas při vysypávání plechu moukou. Navíc jej můžete (pokud cukroví nepřipálíte) použít několikrát.
Dávejte na cukroví pozor, ať se vám nespálí. Po vytažení z trouby chvilku počkejte, než zašnete cukroví obalovat v cukru, jako napřílad vanilkové rohlíčky
Tak šťastné pečení!
Přidat komentář

Citrónové cukroví

28. listopadu 2011 v 15:10 | Čarodějka |  Cukroví
Ca 50 kusů vykrajovaného cukroví.
Příprava těsta: 15 min
Doba pečení: ca 5 minut / 200 stupňů
Núročnost: zvládne každý
Toto cukroví jse vyzkoušela vloni poprvé a hned se stalo pro svoji příjemně sladkokyselou chuť jedním z mých nejoblíbenějších.
Ingredience:
250 g hladké mouky
140 g másla
160 g moučkového cukru
šťávu a kůru z 1,5 citronu
Postup:
Smíchejte všechnz ingredience a vzpracujte hladké těsto, které nechejtě uležet minimálně 1 hodinu v lednici.
Předtím, než zacnete s těstem pracovat, nechte jej chváli odpočnout pči pokojově teplote.
Z tohoto těsta můžete udelat jak stříkané cukroví, tak jej můžete i vyválet a vykrájet z něj malá kolecka, která po upečení obalte v jemném kristalu.
Tip:
Těsto je trochu řidší oproti jiným těstům - například lineckému, proto pokud jej chcete válet a vykrajovat z nej koleška je nejlepší je mít trošku chladnější. Pokud jej však chcete stříkat na plech, tak je dobré jej nechat více zteplat. Bude se vám tak lépe stříkat. Na stříkání jsem použila stříkáček ve velikosti na venečky.
Počet komentářů: 3

Letošní pečení anebo jak se nezbláznit

22. listopadu 2011 v 13:44 | Čarodějka |  Vaření
Vánoce máme za dveřmi a to pro mnohé znamená, že je čas začít s pečením výnočního cukroví.
Přiznám se, že jsem s pečením začala již prvního listopadu. Proč?
Odpověď je jednoduchá, abzch se nezbláznila týden před vánoci. dřívější pečení se mi velmi osvědčilo vloni. 10 dní před vánocemi jsem měla vše napečeno a nazdobeno a takjsem si mohla v klidu a v pokoji užívat vánoc.

Druhým y důvodů dřívějšího pečení je i fakt, že některé cukroví potřebuje nekolik týdnů, aby se zaleželo a zmeklo. Mezi takové patří například medové perníky, domácí přítel či zázvorky.

Dřívější začátek mi taktéž umožňuje si práci lépe rozvrhnout. nemusím tak upěct vše najednou. Dříve mě bolívala záda.
Teď si jeden den připravím třeba 2 těsta, což netrvá dlouho. Dám si je do lednice a dalši den upeču cukroví třeba jen z jedné poloviny těsta. Takto jsem to letos praktikovala mj. se zázvorkami, ktere se musí nechat vykrájene přes noc na plechu.

A co přibyde za recepty letos?
Vloni jsem vyzkoušela několik nových receptů. Letos z nich zveřejním recept na citronové cukroví, které má díky čerstvé šťávě z citronu příjemně nakyslou chuť, stříkané čokoládové cukroví s anýzovým aroma a možná přibyde i něco dalšího.

Tak hurá do pečení.
Přidat komentář

Jako kdysi za mlada, stejne veci me napadaj...

4. října 2011 v 17:30 | Čarodějka |  Deník
Moje sobota probihala presne jako kdysi za mlada. A coze se to delo?
S kamradkami z oddilu jsme si koupily vstupenky na koncert stare svedske rockove kapely Nationalteater. Kapela byla znama hlavne v osmdesatych letech svymi politickymi texty. Koncert se konal na prilehlem ostrove Hönö, kam se dostanete pres most.
Pri ceste do Golfen na koncert jsem si vzpomnela na Jirinu Bohddalovou, jak vypravi vecernicek o Rakosnickovi: "A za rybnikem Krajacem byla takova mlha, ze by se dala krajet…" Presne takova mlha a snad i vetsi byla na ostrovech. Videla jsem 5 metru pred sebe a chvilemi si nebyla jista, jestli jdu dobre. Nebyl videt rozdil mezi nebem a morem. Vsechny domy zmizely pod plastem mlhy a venku to vypadalo, ajko kdyz vse pohltila nicota.
Nakonec jsem do klubu dosla a potkala se s kamaradkami. K memu prekvapeni na koncert prisli i lide starsi nez ja a nekteri z nich meli na sobe zvonove kalhoty a afro paruky. Proste se taky citili jako kdyzi za mlada…
Uzili jsme si legraci, tancili celou dobu koncertu a jeste dalsi dve hodiny po nem.
Zpet jsem jela na pujcenem kole - stejne jako, kdyz mi bylo sestnact. Tehdy jsem jezdivala na kole na rockove zabavy do vedlejsich vesnic.
Jedine v cem byl trochu rozdil byl den nasledujici. To uz jsem si neprozpevovala Jako kdysi za mlada....
Ale stejne to stalo za to J
P.S. : pokud vam napdpis pripada povedomy, tak vezte ze se jedna o pisem skupiny Olympic.
Přidat komentář

Další články



Andrea1